Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 06.09.2011 23:45:01 

Byliny Čaj Káva Koření Bylinky Eshop Čajovna

BYLINY, BYLINKY, KOŘENÍ, ČAJE, KÁVA, ČAJOVNY, BRNO, E-SHOP

  


Bylinky pro zdraví i do kuchyně
Bylinkové čaje si kupují převážně senioři.
 

19. srpna 2007  10:00
Bylinky radí lékaři jako doplněk léčby a kuchaři jako oživení jídelníčku. V Česku se v posledních letech rozšířila jejich nabídka v lékárnách i hypermarketech.

K běžným léčivkám jako máta, kopřiva či meduňka přibyly v lékárnách exotické byliny z Asie, Jižní Ameriky či Afriky. Pažitku, bazalku, rozmarýn a další vonné bylinky pro kuchyňskou úpravu dostanou hospodyňky denně čerstvé v potravinářských obchodech.

"Vedle běžných bylin se objevila řada přípravků z exotických rostlin a jejich prodeje trvale rostou," řekla lékárnice Leona Štěpková. Vedle čajů v sáčcích či sypaných se prodávají stále více i bylinné výtažky ve formě tablet. Z nich nejčastěji přípravky proti nespavosti, protože klasické léky jsou jen na recept.

Senioři čaje, mladí tabletky
K bylinkám inklinují podle Štěpkové starší lidé a ženy. Senioři žádají spíše čaje, mladší lidé tabletky, protože je mohou mít vždy u sebe.

Pacienti, kteří berou hodně léků, dávají přednost čaji, aby nemuseli polykat další prášky, shrnula lékárnice. Podle praktického lékaře Jana Jelínka rozumný praktik pacientům nezakazuje bylinky, ale bere je jako rozšíření léčby.

Opatrní by podle něj ale měli být alergici, bylinné přípravky u nich mohou vyvolat alergickou reakci. Jelínek varuje i před nadměrným očekáváním, bylinky nemohou nahradit vysoce účinný chemický lék.

Léčení bylinkami bylo běžné do 18. století, než začala strojová výroba léků. V současnosti se k bylinám uchylují lidé, kteří se obávají vedlejších účinků chemických léků.

Podle předního českého onkologa profesora Pavla Klenera by lidé neměli podléhat reklamě o zázračném působení bylin. Jejich přínos vidí v tom, že omezí potíže pacienta, nemocný ale nesmí zanedbat klasickou léčbu.

Také dětský lékař Milan Kudyn radí rodičům bylinky jako doplněk léčby: u dětí hyperaktivních či s poruchami usínání nad dva roky věku doporučuje odvar z meduňky. Na průjem radí borůvky, a pokud jde o další zdravotní potíže, řídí se návody z knihy Bylinky v léčbě.

Užívání s rozumem
Odborník na zdravou výživu a hubnutí Pavel Suchánek připomněl, že byliny jsou v podstatě slabé léky, podle toho je třeba s nimi zacházet. Člověk nemůže bezmyšlenkovitě nakoupit, co se mu líbí, jinak mu bude špatně, protože si třeba koupil směs na snížení tlaku, přitom má nízký tlak.

"Bez porady s lékařem či lékárníkem to nejde," zdůraznil. Bylinky mohou pomáhat i při hubnutí, protože oddalují únavu, kterou člověk při redukční dietě a cvičení cítí.

U bylinek z hypermarketu, které se přidávají do jídla, komplikace podle Suchánka nehrozí, jsou spíše na chuť a barvu pokrmu. Mohou přinášet do těla vitaminy a minerály, ale jen ve velmi malé dávce, léčebný efekt se u nich nepředpokládá.

Suchánek soudí, že Češi jsou v užití bylin v kuchyni "macešští" - dávají je obvykle jen na ozdobu brambor. Nové trendy ve vaření se už inspirují středomořskou, jihoasijskou či arabskou kuchyní, které bylinkami hýří. Jsou dokonce základem některých jídel, tím pádem jsou jídla aromatičtější a mohou mít i zdravotní přínos.

"Pokud si ovšem dá člověk hodně bylin na bůček, tak to také není ono," poznamenal odborník. V salátech jsou bylinky osvěžením. Některé bylinky pomáhají dobře trávit. Hitem poslední doby je zelený čaj, účinná látka v něm zlepšuje metabolismus a chrání před volnými radikály, které přispívají k onemocnění rakovinou.

 

Autoři:

 
iDNES.cz
 
ČTK

Spagyria - používané byliny

Na této stránce pro vás uvádíme přehled bylin, které obsahují přírodní přípravky firmy Spagyria.

Amalaki (Emblica officinalis) Bazalka posvátná (Ocimum sanctum)
Emblica officinalisAmalaki roste jako strom s odlupující se kůrou, kterému se říká „indický angrešt“. Příznivé účinky mají především jeho plody, jež dozrávají na podzim a zpracovávají se mírným sušením.
Organické plody amalaki obsahují vysoké množství vitaminu C v přírodní formě a další zdraví prospěšné látky; například mají hojnost vlákniny. Přítomnost polyfenolů v plodu vysvětluje jeho vynikající posilující účinky.
Jako účinný antioxidant chrání tělo před působením škodlivých volných radikálů, uvolňovaných při metabolismu a z přijímané potravy. Amalaki má také specifické regenerační účinky, snižuje překyselení a podporuje imunitní systém. Jako vynikající regenerační přípravek vede k posílení kostí, zubů a vlasů.
V Indii se používá se také při potížích s hemeroidy. Kromě toho působí příznivě na ledviny a močový měchýř a jedním z častých neduhů, které účinně pomáhá překonávat, je bolestivé močení a poruchy močového ústrojí.
Amalaki se nachází v přípravku
Amalaki.
Ocimum sanctumV Indii je bazalka posvátná zvaná také tulsi uctívanou rostlinou a je považována za skutečný elixír života, za převtělení Lakšmí, Bohyně prosperity, štěstí a dlouhověkosti. Z Indie se dnes rozšířila i do Evropy.
Bazalka posvátná je jednou z nejléčivějších bylin Východu s výrazným protistresovým účinkem. Odstraňuje poruchy jater, zažívacího, nervového a dýchacího ústrojí a patří k důležitým antioxidantům. Vědci zjistili u této byliny také protizánětlivý a analgetický účinek. Kromě toho reguluje krevní tlak, hladinu krevního cukru a cholesterol.
Bazalka posvátná se nachází v přípravku
Imu-Help.

Bazalka pravá (Ocimum basilicum) Fazol obecný (Phaseolus vulgaris)
Ocimum basilicumJe to letnička s typickými vypouklými listy, oblíbená pro svoje výrazné aroma zejména ve středozemní kuchyni. Na její vynikající účinky se dnes poněkud neprávem zapomíná.
Je to téměř univerzální bylina, která harmonizuje peristaltiku, působí proti nadýmání i mírně antibioticky. Jiří Janča a Josef Zentrich zmiňují ve svém Herbáři léčivých rostlin také její uklidňující účinky, výživu nervů a příznivé působení na jaterní činnost.
Bazalka pravá je součástí přípravku
Imu-Help.
Phaseolus vulgarisFazol obecný je součástí výrobku Jančovy tablety IN.
Fazol je z čeledi bobovitých (Fabaceae) a patří mezi vůbec nejrozšířenějších plodiny u nás. Je bohatý na nejrůznější aminokyseliny a obsahuje i flavonoidy, cholin, sacharidy, inosit, glykosidy, organické kyseliny, kyselinu křemičitou; zároveň v něm byly objeveny draslík, fosfor a další stopové prvky. Fazolový lusk je také jednou z deseti základních bylin, jejichž směs dodává tělu hlavní potřebné stopové prvky.

Kutki (Picrorrhiza kurroa) Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)
Picrorrhiza kurroaHojivé účinky se připisují především sušenému kořeni. Kutki roste v západních Himalájích a v současné době je už poměrně vzácná.
Jedná se přitom o jednu z nejsilnějších bylin působících na trávicí orgány. Kutki výrazně posiluje a regeneruje játra, podporuje vylučování žluči a užívá se také při astmatu a potížích dýchacích cest. Navíc má i protizánětlivý účinek, snižuje horečku u infekčních nemocí, pozitivně ovlivňuje trávicí systém, podporuje imunitu a má také antioxidační účinky.
Kutki je obsažena v přípravku
Imu-Help.
Tropaeolum majusLichořeřišnice větší je obsažena v bylinné masti Ancilla.
Je to rostlina z čeledi lichořeřišnicovitých (Tropaeolaceae). Je to původně jihoamerický druh, který u nás zdomácněl a dlouhodobě se osvědčil především pro svoje vynikající antibakteriální účinky. Obsahuje silici, draslík, olej, bílkoviny a další látky.

Lnice květel (Linaria vulgaris) Měsíček lékařský (Calendula officinalis)
Linaria vulgarisLnice květel je obsažena v bylinné masti Ancilla.
Je to rostlina z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae). Je to trvalka, kterou v přírodě snadno poznáte podle vzpřímeného hroznu žlutých květů. Odedávna byla využívána k vnější pomoci při cévních problémech, při potížích s varixy, bércovými vředy, hemeroidy nebo lámavostí cév. Obsahuje hořké flavonoidové glykosidy linarin a linaricin, alkaloid peganin, řadu organických kyselin, minerálních solí a další látky.
Calendula officinalisMěsíček lékařský je součástí výrobků Jančovy tablety AL a Jančovy tablety IN.
Je to jedna z nejznámějších léčivých bylin a její obliba u nás stále roste. Měsíček obsahuje mnoho účinných látek, karotenoidy, triterpenové saponiny, flavonoidové glykosidy, kyselinu salicylovou, vitamin C, pryskyřice, sliz a další. V lidové medicíně byl odedávna využíván pro své příznivé účinky na činnost jater a žlučníku a uplatňoval se také při léčbě astmatu, nejrůznějších alergií, vnějších i vnitřních zánětů a pro podporu funkce zažívacích orgánů. Známá byla i jeho schopnost napomáhat střevním potížím, dokonce i chronickým zánětům střev, jako je například Crohnova choroba.

Morinda citrifolia Rdesno blešník (Persicaria lapathyfolia)
Morinda citrifoliaMorinda citrifolia je obsažena v 100% šťávě Bio - Noni.
Morinda citrifolia, nazývaná někdy indická moruše, roste v Indii po tisíce let. Přes moře se dostaly její semena do Polynesie, odkud se dnes šíří do celého světa jedinečná šťáva z jejích plodů.
Domorodci nazývají tuto šťávu Nono a u nás je známá jako Noni. V překladu to znamená Boží plod. Morinda citrifolia je křovinatá rostlina, která roste v tropických pralesích Indie.
Tamější šamani ji považují za svatou. Západní vědci objevili teprve v posledních letech, že šťáva tohoto plodu předčí svým obsahem vitamínů, minerálů a stopových prvků všechny doposud známé rostliny. Díky svému obsahu enzymů je Noni považována mezi západními vědci za zázrak.
Persicaria lapathyfoliaRdesno blešník je součástí výrobků Jančovy tablety AL a Jančův čaj ledvinový
Rdesno blešník (také vrbice bílá) patří do rozsáhlé čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Je to jednoletá bylina s křehkou poléhavou lodyhou, která byla v Evropě odedávna využívána v nejrůznějších směsích. Oč méně je tato bylina nápadná, tím víc si lidová medicína vážila rdesna blešníku - zvaného také vrbice bílá - jako vynikajícího prostředku při vnitřních potížích různého původu a také při problémech s trávicími orgány.

Řebříček obecný (Achillea millefolium) Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis)
Achillea millefoliumŘebříček obecný je součástí výrobku Jančovy tablety IN.
Je to je jedna z nejznámějších trvalek našich luk a strání s typickou rozvětvenou lodyhou, bílou květní latou s drobnými úbory a zemitě kořenitou vůní. Obsahuje glykosidickou hořčinu, alkaloidy, cholin, flayony, třísloviny a také kyseliny mravenčí, octovou a salicylovou. Řebříček patří mezi vůbec nejužívanější léčivé byliny na světě a v lidové medicíně Střední Evropy byl odedávna oblíben pro svoje širokospektrální tlumící účinky.
Scutellaria baicalensisŠišák bajkalský je obsažen v bylinné masti Ambrózie.
Je to vytrvalá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Pochází ze Zabajkalí a na Dálném Východě je odedávna jedním z vyhledávaných prostředků přírodní medicíny, kromě jiného pro svoje protialergické účinky. V našich podmínkách se pěstuje. Obsahuje flavonoidy, glykosid scutellarin, steroidní saponiny, třísloviny, pryskyřice, minerální látky, organické kyseliny a další účinné látky.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) Vilín virginský (Hamamelis virginiana)
Hypericum perforatumTřezalka tečkovaná je součástí výrobku Jančovy tablety IN..
Je to jedna z nejrozšířenějších léčivých bylin v České republice s charakteristicky žlutými květy rostoucími v typické lodyze. Obsahuje kromě jiného rutin, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A a vitamin C. Lidová medicína jí mezi léčivými bylinami řadí na jedno z předních míst také proto, že snižuje psychické napětí, zlepšuje náladu, uklidňuje a tlumí úzkosti. Je známá také pod názvem „bylina sv. Jana“.
Hamamelis virginianaVilín virginský je obsažen v bylinné masti Ancilla.
Je to rostlina z čeledi volánovitých (Hamamelidaceae). Do Evropy byl tento až pět metrů vysoký keř dovezen poprvé roku 1736 a u nás se od roku 1880 pěstuje. Americké i evropské herbáře uvádějí kromě jiného jeho stahující a uklidňující účinky. Obsahuje tříslovinu hamamelitanin, flavonové deriváty, silice a jiné látky.

Withanie spavá (Withania somnifera) Zederach indický (Azadirachta indica)
Withania somniferaWithanie spavá se nazývá indický ženšen. Roste v suchých oblastech Indie a Afriky. Keř dosahuje vzrůstu až 1,5 metru, má malé listy a zelenožluté květy. Využívají se kořeny, které jsou malé, 3-10 mm dlouhé, a mají velmi hořkou chuť.
Klinické studie prokázaly, že ašvaganda v účincích převyšuje sibiřský ženšen. Pro jemný účinek ji lze použít místo ženšenu, který někdy působí příliš stimulačně a má určité nežádoucí účinky. Sladká a následně hořká a trpká chuť umožňuje proniknutí hluboko do tkání, které posílí a pročistí. Díky svým tonickým účinkům napomáhá odolnosti proti stresu, vyživuje celý organismus a dodává energii. Vhodné je její podávání ve starším věku a po nemoci.
V ájurvédské a přírodní medicíně se ašvaganda používá pro své účinky na imunitu a nervový systém, snižuje zánět, zejména působí u artritidy. Jako velmi účinné afrodiziakum se přidává do různých směsí.
Withanie spavá je součástí přípravku
Ašvaganda.
Azadirachta indicaOčistné účinky stromu neem jsou známé po dlouhou dobu. Odolnost tohoto stromu vůči hmyzu a nakažlivým nemocem je kromě jiného dokladem neobyčejných léčivých vlastností. Extrakt z listů má protibakteriální, protivirové a protiplísňové účinky.
Neem vyvolává celkovou očistu těla a zejména krve; v přírodní medicíně se podává při hubnutí, cukrovce, přejídání, vedle toho podporuje imunitní systém a metabolismus. Snižuje horečku, podává se u nachlazení, bolestech v krku, chřipky, anginy a dalších nemocech a to jak bakteriálního, virového a kvasinkového původu.
Další vynikající účinky tohoto stromu se týkají kožních nemocí a zánětů. Všeobecně známé je užití při akné, ekzémech, lupech, alergické dermatitidě, také při zánětech střev a žaludku.
Zederach indický je součástí přípravku
Neem.

 
 
07.16.08 |

bolivijská káva

Bolívie je vnitrozemský stát Jižní Ameriky. Na západě hraničí s Peru a Chile, na jihu s Argentinou, na jihovýchodě s Paraguayí a na východě a severu pak s Brazílií. Své jméno má po prvním prezidentu Simónu Bolívarovi. Bolívie patří k nejchudším a nejméně rozvinutým zemím Jižní Ameriky. Vinou politické nestability země většina jejích obyvatel, a zejména indiánů, dodnes žije ve značné chudobě. Bolivijské Andy jsou v podstatě náhorní plošinou, ohraničenou vysokými horskými hřbety. A právě v nejvyšších polohách Bolívie se pěstuje káva. Ještě nedávno používali Boliviané kávovník jako okrasný živý plot.

 

Hlavní město La Paz je hlavní město Bolívie a zároveň důležitým obchodním centrem s kávou.

Pěstuje se kávovník arabský v několika variantách. Zrna se zpracovávají suchou i mokrou metodou, oblíbenější je však mokrá cesta, kterou je zpracováno více než třičtvrtě všech zrn kávy. Zrna zemědělci sbírají ručně, čistí se na strojních zařízení a třídí elektronicky.

Káva pro komerční účely se v Bolívii začala pěstovataž v druhé polovině dvacátého století. V těch dobách totiž příroda nepřála Brazílii, přišel mráz, což byla velká rána pro kávový průmysl.

Kávová zrna se z Bolívie vyváží především do Německa a Švýcarska. Chuťově ovšem nepatří ke špičkové kvalitě a kromě toho mají sklon k vysoké hořkosti.

Kávovníky  se pěstují v oblastech města La Paz a Santa Cruz, v údolí řeky Beni, okolo města Cochabamba. Zde jsou navíc plantáže i uměle zavlažovány, protože západní část Bolívie je velmi suchá a spadne zde málo srážek.

Označení zrn:

- la paz (nebo Yugas, Caupolican, Inquisivi)

- cochabamba (chapare)

- santa cruz (Ichilo)

 
Článek o drogách přírpdních i syntetických
Zdroj: drugs.host.sk - publikoané 2007

 Drogy - Sedatíva, stimulanty, halucogény, psychotropné látky, konope
 
Úvod ...
Tento dokument obsahuje základní informace o celém spektru různých drog. Měl by být co nejkompletnější (i když jsem některé látky záměrně vynechal) a názorově neutrální, to znamená založený na faktech.
Byl bych rád, kdybyste i při čtení těchto textů měli na paměti, že žádné informace by neměly být brány nekriticky, bez ověření z jiných zdrojů, a každé rozhodnutí by mělo být učiněno nezávisle, třeba i bez ohledu na jakékoli informace.

________________________________________
Několik definic:
Toxikofilie není pouze činností lidskou, vyskytuje se i u zvířat. Hmyz s oblibou saje šťávu z narušeného ovoce, která na vzduchu rychle kvasí na alkohol, papoušci se rádi opíjejí palmovým vínem. Na amerických pastvinách se vyskytuje rostlina zvaná loco; zvířata, která ji poznala, už nežerou nic jiného a nakazí locoismem celé stádo. Otrava se projevuje lekavostí, halucinacemi, otáčením kolem osy a končí vyčerpaností a smrtí.
Drogy jsou "jakékoli chemické látky, které způsobují změny tělesné, duševní nebo emoční nebo změny chování jednotlivce.". To samozřejmě působí všechny látky a potraviny. Jiná definice je, že drogou je každá přírodní nebo syntetická látka, která 1. působí psychotropně, 2. je schopna vyvolat závislost. Oficiálně co drogami (zakázanými) je a co není máme věšinou dáno výčtem, seznamem.
Užívání drog znamená jejich upotřebení jako léku lege artis ve vhodné dávce a ve vhodnou dobu.
Zneužívání drog (a jiných pochutin): příliš mnoho, příliš často, v nevhodou dobu.
Drogová závislost se definuje jako "stadium periodické nebo chronické otravy, škodlivé pro jednotlivce i pro společnost, vyvolané používáním přirozené nebo syntetické látky." Typická je tendence pokračovat za všech okolností a zvyšovat dávku. Přeruší-li se příjem látky, objeví se abstinenční příznaky, jejím dodáním zmizí.
Návyk není nutkavá potřeba drogy, ale toliko touha po ní. Tendence zvyšovat dávku je malá nebo vůbec chybí. Závislost je pouze psychická, nikoli fyzická, chybí abstinenční příznaky.
________________________________________
Seznam odborných termínů:

i.m. (intramuskulárně) Aplikace injekcí do svalu.
i.v. (intravenózně) Aplikace injekcí do žíly.
orálně, perorálně Požití ústy.
letální dávka Smrtelná dávka. Toto množství není nikdy absolutní, záleží na fyzických dispozicích jedince a zdravotním stavu.
LD50, LD100 Dávka, po které zemře 50%, (100%) pokusných objektů, obvykle to bývají myši nebo králíci. Z důvodů, které jsou asi každému jasné se neuvádí pro lidi.
neurotransmitter Chemická látka, která slouží jako přenašeč nervových vzruchů. Mozkový neurotransmitter přenáší vzruchy mezi mozkovými neurony.
sympatický systém Aktivační nervový systém.
parasympatický systém Nervový systém působící uvolnění a relaxaci
gama mikrogram


1. Sedativa
.1. Alkohol 1.1.1. Absint 1.2. Narkotika (opiáty) 1.2.1. Opium 1.2.2. Morfin 1.2.3. Heroin 1.2.4. Kodein, Brown 1.2.5. Další opiáty 1.2.6. Léčba po opiátech 1.3. Nikotin
Sedativa jsou látky používané pro uklidnění při nervozitě, vzrušení, pro otupení smyslů, popř. k navození spánku. Jsou zde zařazeny narkotika, užívané k přechodu do příjemných stavů, alkohol i nikotin. Mohou to být též různá psychofarmaka: barbituráty (Amytal, Nembutal, Seconal, phenobarbital), benzodiazepiny (Librium, Valium = Diazepam), methaqualon (Quaalude), glutethimid (Doriden) a jiné (Equanil, Placidyl, Valmid). V této sekci uvádím klasická sedativa, psychofarmaka najdete v sekci Psychotropní látky. Pozor, žádná sedativa není radno kombinovat se stimulanty!

1.1. Alkohol
pivo (beer, suds, brew, brewski), víno (wine, spritzer), vodka (greyhound, screwdriver, sea breeze), whisky, rum, ... a nepřeberné množství dalších, obecně chlast (booze, hooch)
Jméno alkohol pochází z arabského al-kahal, což znamená jemnou substanci. Alkohol vzniká při kvašení cukru působením kvasinek. Zkvašení může probíhat asi až do koncentrace 14% alkoholu. Při vyšší koncentraci jsou kvasinky zničeny vlastním produktem, dalším procesem vzniká užitečný ocet. Lidstvo poznalo nejdříve víno, potom pivo, destilace vešla v širší známost teprve v 11. století. Pije se pro hledání euforie, uklidnění (odstranění úzkosti, frustrace) nebo mimořádných psychických stavů vůbec. Většinou jenom pro žízeň a pro chuť, jako společenská záležitost, někoho láká dobrodružství - kde se ráno probudí. Nejcennější je to časové období, kdy stoupá hladina alkoholu v krvi (tatáž hladina v období při odbourávání a vylučování alkoholu působí zcela jinak - "ráno musím pít, aby se mi přestaly klepat ruce"), kdy je postupně zaplavován nervový systém. London psal o "bílé logice", Hrubín mluvil o "magickém moři nejvyššího uspokojení", Rotter o "magické fascinaci". Toto období zpočátku trvá poměrně dlouho, u pijáků se však zkracuje na několik minut. Účinkem alkoholu trpí pozornost, pracovní tempo se nehospodárně zrychluje, přibývá chyb, prodlužuje se reakční doba, porušuje se koordinace pohybů. Stoupá odvaha, mizí opatrnost, strach i tréma. Při současném požívání sladkostí nebo cukru se účinek zvyšuje díky lepšímu vstřebáváni do krve. Říká se, že alkohol je startovací drogou, která umožní poznat uměle vyvolané psychické změny.
CHEMIE: Alkoholické nápoje jsou podle zákona lihoviny, víno a pivo a všechny ostatní nápoje obsahující více jak 0.75 objemových procent alkoholu. Působí nejen etylalkohol, ale i jiné alkoholy; nejhůř amylalkohol (v Bourbon Whisky byl prokázán acetaldehyd). Některé výrobky obsahují železo, olovo, měď, a dokonce i kobalt. Je to hydroxyetan. Při stanovení bodu varu 77 - 77.8 C se musí veškerý ethanol předestilovat.
PŮSOBENÍ: Používá se téměř výhradně v nápojích: Alkohol se při odbourávání mění v játrech v acetaldehyd a ten pak v acetát a další nezávadné produkty. Alkohol a acetaldehyd zasahují všechny orgánové systémy, nejvíce nervový systém a játra. Dochází k narušení látkové přeměny sacharidů a lipidů a k jiným změnám. Acetaldehyd vytěsňuje vápník z membrán a interferuje s metabolismem biogenních aminů, přičemž vznikají tetraizochinoliny, které působí jako falešné neurotransmitery. Podání alkoholu vede normálně k aktivaci enkefalinové opiátové soustavy, při chronickém používání naopak k formování tolerantnosti těchto systémů. Po 600 litrech čistého alkoholu jsou patrné změny EEG, po 900 litrech atrofie mozku. Alkohol je diuretikem, a to svým zásahem přes zadní lalok hypofýzy, kde inhibuje ADH. Zahuštění krve má ovšem za následek, že jsou uvedeny v chod kompenzační mechanismy s výsledným pocitem žízně. Alkohol při chronickém zneužívání zvyšuje pohotovost ke křečím. Nicméně se i v lékařské komunitě objevují názory o prospěšnosti alkoholu pro oběhový systém, srdce a pro snížení rizika infarktu. Někteří lékaři pokládají abstinentství dokonce za "vyloženě nebezpečné". Doporučované denní dávky se pohybují od půl sklenice piva po tři deci whisky. Alkohol ovšem není vasodilatátor a jeho účin je jen sedativně inhibiční.
NÁVYK: Závislosti propadá 7-10% pijáků podle citlivosti a dlouhodobého vlivu společenského prostředí. (Citlivost je dána genetickým polymorfismem lidské jaterní alkoholdehydrogenázy - dvanáctý chromozóm. Její nízké množství v erytrocytech může působit zvýšenou hladinu acetaldehydu v periferní krvi. Tyto odlišnosti vyvolávají např. výraznější červenání a rychlejší růst hladin alkoholu a acetaldehydu v krvi.)
LÉČBA: Stejně jako může náhlý vzrůst množství drogy u závislého vyvolat delirium tremens, může ho vyvolat i náhlý pokles a abstinence. Metody léčení návyku jsou celkem propracované (a drastické) - Disulfiramem, aplikace tetraetylthiuramdisulfidu (Stopethyl, Antabus), kalciumkarbimidcitrátu (CCC, Temposil) či metrodinazolu (v těžkých případech lithiovými solemi a depotními neuroleptiky).

1.1.1. Absint
Emeraldově zelené pití s obsahem okolo 75% alkoholu, příbuzné vermutu, které je díky přítomnosti Absinthinu, extraktu z pelyňku (Artemisia absinthium) dosti hořké a je proto tradičně naléváno přes děrovanou lžíci s cukrem do sklenice vody. Absint býval a je populární mezi umělci (Van Gogh, Baudelaire, Jirous), věřilo se, že podporuje kreativitu. Byl také spojován s nebezpečími bohémského života a tudíž ve většině zemí zakázán (u nás ne). Aktivní substance, alkohol thujol a jeho keton thujon, zdá se nemá velké účinky. Obsah trpkého pelyňkového temně zeleného oleje je asi 4 mg v jednom drinku, což od povídá 2 - 4 mg thujonu. To je příliš málo pro biologickou aktivitu a člověk je namol ze samotného alkoholu dříve, než do sebe stačí dostat větší dávku. Uvádí se, že dnes je v absintu neškodný anethol. Chronický absintismus se projevoval křečemi, slábnutím paměti a inteligence, nespavostí, halucinacemi a epileptickými záchvaty. Stejné efekty vyvolává i samotný alkohol.
Francouzský recept na absint z roku 1855 zní následovně: "Macerujte 2.5 kg sušeného pelyňku, 5 kg anýzu a 5 kg fenyklu v 95 l 85% lihu. Nechte směs namáčet nejméně 12 hodin v dvojitém kotli. Přidejte 45 l vody a zahřejte; shromážděte 95 l destilátu. Do 40 l destilátu přidejte 1 kg Římského pelyňku, 1 kg yzopu lékařského a 500 g citrónového balzámu, vše sušené a najemno rozdělené. Za mírné teploty extrahujte, pak destilát přečerpejte, přefiltrujte a slijte se zbývajícími 55 litry. Zřeďte vodou, abyste dostali přibližně 100 l absintu s výslednou koncentrací alkoholu 74%.&127

1.2. Narkotika
Narkotika jsou drogy, které utišují bolest, často způsobí usnutí. Řadíme sem opium, deriváty opia a jeho syntetické náhražky. Přírodní narkotika zahrnují opium (paregoric, parepectolin), morfin (MS-Contin, Roxanol), kodein (Tylenol w/codein, Empirin w/codein, Robitussan AC), a thebain. Polosyntetická narkotika jsou heroin a hydromorfon (Dilaudid). Syntetická narkotika jsou meperidin nebo Pethidin (Demerol, Mepergan), methadon (Dolophin, Methadose) a jiné (Darvon, Lomotil). Používání opiátů vyvolává labilitu nálad, třes, nespavost, dotyčný špatně vypadá, má špatnou výživu. Jsou většinou silně návykové. Při odvykacích příznacích je v popředí neodolatelná touha po látce, objevuje se husí kůže. Poněvadž se zachovávají psychické schopnosti, je vynalézavost při opatřování další dávky velká.

1.2.1. Opium
mekonium, laudanum
Už Purkyně zjistil sám na sobě účinnost našeho domácího opia. Při intoxikaci mu ulevilo víno a dospěl také k závěru, že požití opia chrání proti opilosti vínem. Opium se používalo v Číně jako prostředek, který stereotypní těžkou mechanickou práci činil snesitelnější, takže dělníci podávali vyšší výkon. Číňané si jej samozřejmě přivezli i do Ameriky a za dob krize na počátku 20. století vytvářeli bílým dělníkům pracovní konkurenci. Tak rasismus a nedostatek práce rozdmychávaly drogovou hysterii. Dodnes se používá v Číně a přilehlých oblastech Ruska. Surové opium je možné po tepelné úpravě kouřit. Zvládnutí takového rituálu s vodní dýmkou je však velmi náročné.
Na získání 1kg surového opia je zapotřebí šťáva z 20 000 nezralých makovic (továrně se zpracovává celá rostlina Papaver somniferum, Mák setý). Mák se seje v prosinci, v červnu je sklízen, zelené makovice jsou pak naříznuty škrabkou se sedmi čepelemi a přes noc z nich pomalu vytéká šťáva. Vysušený latex je pak stlačován do kostek. Při celém procesu je třeba zamezit přístupu světla. Součástí surového opia je 25 alkaloidů, z nichž je nejdůležitější morfin (HO.C17H17ON.OH, 9 - 13% obsahu) a kodein (3-metylmorfin CH3O.C17H17ON.OH, 0.3 - 1.9%), který se může demetylací v organismu měnit v morfin.

1.2.2. Morfin
morfium (Morphine)
Injekce morfia vyvolá vyrovnanou, klidnou euforii. Nastává lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí a myšlenky se zrychlí (neruší mozkové funkce). Morfin tlumí vnímání bolesti, tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a dýchací centrum ochrne. Lékařsky se používá při zraněních a obecně proti bolesti.
CHEMIE: Morfin lze vyrobit synteticky, ale je to nákladné. Z 10kg surového opia se získá 1kg morfinové báze mnohem snadněji. Používá se v lékařství proti bolesti v dávkách 10 - 20 mg, účinek nastává po 20ti minutách a trvá dvě až tři hodiny.
PŮSOBENÍ: Morfin využívá speciální receptory, které se nacházejí hlavně v mezimozku, míše a limbickém systému. Chová se jako falešný neurotransmiter, obsazuje receptory a funguje jako blokátor monoaminů. Neurony vytvářejí další receptory, čímž zvyšují citlivost. Proto tolerance na tuto látku stoupá a po náhlém přerušení jejího přísunu dochází k nadměrné reakci neuronů. Odvykací příznaky jsou pravým opakem normálního účinku Morfinu. Smrtelná dávka je asi 100 mg.
NÁVYK: Morfin vyvolává značnou závislost. Když má člověk drogy dostatek a dosáhne po letech jisté stabilizace, bere ho dvacet let a nic se neděje. Sherlock Holmes byl morfinista a jsou známy případy prvorepublikových lékárníků, u nichž se po smrti zjistilo, že čtyřicet let brali morfin. V pokročilém stádiu je morfinista bledý, předčasně zešedivělý a celkově tělesně zchátralý. Morfinistky mívají menstruační poruchy, morfin u nich snižuje plodnost, může zavinit odchylky v těhotenství a potrat. Den po porodu se u novorozence dostaví abstinenční příznaky.

1.2.3. Heroin
herák, diacetylmorfin (Horse, Smack, H, junk, happydust, scag, diamorphine, Poison, Cash)
Heroin je klasická tvrdá droga. Tisíckrát lepší než sex. Funguje podobně jako morfin, všechny bolesti zmizí, všechny problémy odplynou, stačí ale pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek (kick, flash). Mrtvola se pak najde s jehlou v žíle. Heroin proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný "high". W. S. Burroughs o tom píše: "Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečné závislosti. ... Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své levé boty. K činnosti jsem se vyburcoval pouze, když docházely přesýpací hodiny drogy. ... střeva jsou plná usedlých srůstů, což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek nebo jeho chirurgickým ekvivalentem."
CHEMIE: Acetylováním se z morfinové báze získává heroin (diacetylmorfin). Z 1kg morfinu se získá asi 100g heroinu. V řetězu prodejců každý řízne směs nějakým dalším svinstvem, aby zbylo taky na něho, a proto výsledná koncentrace dost kolísá (obvyklý obsah účinné látky býval v 70. letech asi 5%, dnes okolo 40%, u nás však až 80%). Z jednoho gramu heroinu se udělá asi 10 až 20 balíčků. Když je na černém trhu heroinu více, je směs bohatší a cena stejná. (Cena: dnes u nás i 800 Kč za gram, běžně 200 Kč za dávku). V opačném případě je prášek slabý a cena vyšší. Toto kolísání často zapřičiňuje použití smrtelné dávky, většinou nechtěně - tzv. zlatá střela. Heroin vypadá jako hnědý, někdy bílý prášek se slabou octovou vůní, dnes dostanete i černý, ktrerý octem přímo zapáchá. Jedna normální střela bývá 10 mg čistého heroinu, u nezvyklého je však 60 mg smrtelná dávka. Když je čistý, stačí 2.5 mg, po 10 mg se lítá. Heroin se šňupá, vdechují se páry při zahřívání, nebo se aplikuje i. m. nebo i. v.: prášek se s přidáním citrónové šťávy rozehřeje ve vodě na lžičce nad plamenem, přefiltruje vatou a injikuje. Injikuje se nejen do žil, ale i do svalů. Pokud se vpichy chtějí utajit, píchá se třeba pod jazyk. Mezi závislými v Americe, kde je rozšířen AIDS, jsou jehly už dlouho pasé, pouze se šňupe. Je-li nedostatek heroinu, užívají se z nouze velké dávky kodeinu s alkoholem. Asi 20 - 30 % kodeinu se tak mění v morfin. Kodein je obsažen např. v Alnagonu, který se míchá s vodou, vstřikuje do žíly a dochází k jeho přestavbě na opiát.
PŮSOBENÍ: Letální dávky parenterálně jsou 50 až 70 mg, při kombinaci s alkoholem a jinými látkami, ovlivňujícími dýchací centrum, ještě nižší (na to pozor!).
NÁVYK: Bylo zjištěno, že stačí deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. Kromě všech nebezpečí způsobovaných morfinem je zde ještě riziko přenosu nemocí sdílením stříkaček a jehel mezi závislými. Desinfikace jehly, aby se nepřenesl třeba AIDS, je možné provést jejím ponořením na nejméně 30 s. do 15% roztoku odbarvovače, lepší je však obstarat si sterilní (levně v lékárnách, zdarma v Drop-in centrech apod.).
METADON
Jako náhražka pro závislé na heroinu se používá methadon, v Amsterdamu jej dokonce denně pro registrované osoby rozvážel tzv. methadonový autobus. Účinkuje mnohem déle, až 24 hodin a je aktivní i perorálně.

1.2.4. Kodein, Brown
KODEIN
Kodein se v malých koncentracích (0.7 - 2.5%) v přírodě vyskytuje v opiu, poprvé byl izolován v r. 1832, dnes se vyrábí synteticky metylací morfinu. Používá se proti bolesti (dávka 120 mg podkožně má přibližně stejné účinky jako 10 mg morfinu) a proti kašli (dávky 5 - 30 mg; dětské sirupy jsou pak moc dobré, ale návykové). Způsobuje euforii, v některých případech značně intenzivní, pocit tepla a spokojenosti. To ovšem vyžaduje jisté zkušenosti. Začít je lepší s menšími dávkami, 30 - 60 mg, a v klidném prostředí vhodném pro relaxaci, která nastane (požadované účinky se však mohou dostavit až po 5ti - 20ti dávkách). Zkušení uživatelé se ustalují na dávkách okolo 250 mg, které mají minimum vedlejších účinků. Účinky jsou podobné jako u jiných opiátů, většinou však mnohem slabší. Lehké bolesti hlavy, sucho v ústech, potíže při močení, nauzea. LD50 je 800 mg.
Kodein je nejpoužívanější v přírodě se vyskytující narkotikum. Je dnes součástí mnoha léků. Výhodou kodeinu je orální použití, protože se rychle vstřebává z trávícího traktu a není tak snadno odbouráván játry jako morfin. Kromě podkožní a orální aplikace je možná i intramuskulární, nikoli však nitrožilní (může vést ke komplikacím - otok plic apod.). V organismu se mění v morfin, test na opiáty tedy nemůže odhalit, jestli došlo k aplikaci kodeinu, morfinu, nebo heroinu. Efekty se dostaví okolo deseti minut (na prázdný žaludek), vrcholí asi po jedné hodině a odeznívají po 3 - 4 hod. (u vyšších dávek po 4 - 6 hod.).
Může se objevit tolerance i návyk, abstinenční příznaky jsou minimální.
BROWN
Způsobí pocit tepla, těžkosti. Vymizí sexuální touha, hlad, bolest. Stupor, poruchy koncentrace, zvracení, zůžení zorniček, zácpa. Při vyšších dávkách chladná, namodralá kůže, pomalé dýchání, může dojít i k zástavě dechu.
Ti, co dlouho brali brown a poté využili otevření poměrů a přešli na heroin, tvrdí, že heroin je proti němu prd. Brown je vodný roztok alkaloidů morfinové báze, který nemá pevné složení, protože je to typická pouliční směska toho, co je zrovna po ruce. Výchozí látkou pro výrobu jsou léky obsahující kodein (Codein, Alnagon, Kodynal, Korynal, Ipecarin aj.). Hlavní složkou je hydrocodon, přítomen může být i dihydrocodein, codein, hydromorfin a morfin. Roztok má žlutou až tmavohnědou (podle obsahu hydrocodonu) barvu, aplikuje se intravenózně.
Závislost je fyzická i psychická s tendencí ke zvyšování dávky. Při dlouhodobém užívání jsou zorničky extrémně zůženy, vyskytuje se těžká zácpa, nepravidelná menstruace u žen, změny nálad.

1.2.5. Další opiáty
Hydromorfon je polosyntetické analgetikum s narkotickými účinky, 2 - 8x silnější než morfin a je tudíž značně vyhledávaný. Působí po kratší dobu. Na trhu je ve formě tablet a injekcí.
V roce 1980 se v Kalifornii objevil syntetický "China White". Je to preparát asijského původu, osmdesátkrát účinnější než heroin. Špatně se dávkuje a dochází k úmrtím způsobeným ochrnutím dýchacího centra.
Hodně se též rozmohlo kouření cracku (crack je stimulant - viz. kokain), v poslední době ale jeho užívači přecházejí zpět na slabší a pohodlnější heroin. Možná i kvůli fámám o geneticky poškozených dětech, které se neprokázaly. Skutečností je, že matkám závislým na opiátech se mohou narodit mentálně retardované děti, stejně tak u kokainu a hlavně alkoholu.

1.2.6. Léčba po opiátech
Akutní stav - postižený zvrací, jinak má suchá ústa. Chabé svaly, deprese dýchání, pomalý tep. Podávat Naloxon, pokud nedojde k reakci, jedná se o jinou drogu. Umělé dýchání, výplach žaludku, protišokové opatření. Návyk se léčí aplikací Apomorfinu, Haloperidolu, Diazepamu. Úplnou abstinencí a detoxikací, aplikací opiátových antagonistů (methadonový program) a terapeutickým spolubydlením s vhodnou ideou. Terapeutická společenství vedou k lepší socializaci, methadonový program spíše stabilizuje. William Burroughs říká, že se vyléčil Apomorfinem, který vzniká vařením morfinu v kyselině solné a který fyziologicky odstraňuje závislost tím, že normalizuje metabolismus. Apomorfin se používá v psychiatrii k léčbě manicko-melancholické psychózy.

1.3. Nikotin
Starověk a středověk neznal tabák, avšak kouření vonných listů, vonného koření a drog má dávný původ. Také v Číně se již před 2000 lety kouřilo, antické národy, Římané i Keltové kouřili. Kouřením tabáku je známa indiánská kultura. Kolumbovi námořníci jej do Evropy dovezli hned r. 1492, semena dorazila o dvacet let později. Své jméno dostal tabák po francouzském velvyslanci v Portugalsku Jeanu Nicotovi, který přenesl tabáková semena do Francie. Tabák byl tehdy považován za všelék, kterážto pověra vzala za své již koncem 16. století. Původně se kouřila dýmka, doutníky začali vyrábět španělé počátkem 18. století, první cigarety vznikly až okolo r. 1830 a nyní vytlačují ostatní způsoby, neboť spěchu moderního člověka vyhovují nejlépe. Kouří se z nudy, z rozpačitosti, při práci, při konferencích (dříve bylo kouření při jednání ve vyšších kruzích nepřijatelné, toto tabu prolomil svou ignorancí až J. V. Stalin). Uplatňují se i jiné faktory (orální agrese), nelze však také pominout přece jenom jistou vegetativní euforii. Nápadná je touha po jídle po kouření, příznivý vliv kouření na ranní defekaci a na nepříjemné spastické stavy v trávícím ústrojí (cigareta na lačno má však nepříjemnější účinek). Kouření odvádí pozornost, což při duševní práci někdy znamená odpočinek. Požitek z kouření ovlivňuje z velké části pozorování kouře; proto kouření potmě již tak nechutná, také slepci prý většinou nekouří.
PŮSOBENÍ: Nikotin je pyridin-N-metylpyrrolidin, tekutý alkaloid obsažený v tabáku (Nicotiana tabacum). V rostlině je vázán na kyselinu jablečnou nebo citrónovou, jeho množství dosahuje až 8%. Při kouření se uvolňuje a přechází do kouře, vstřebává se sliznicemi zejm. trávícího a dýchacího ústrojí. Přechází i do mateřského mléka, také přestup placentou na plod se uznává. Nikotin je mitotický jed, postihující buněčné jádro, zvyšuje dráždivost centrálního nervstva, pak je ochrnuje. V menších dávkách rozmnožuje sekreci slin, žaludečních šťáv a potu. Po kouření se zvyšuje cévní tonus se spasmy tepen a tepének na končetinách. U 80% zdravých lidí po vykouření jediné cigarety klesá periferní krevní objem o pětinu až o třetinu. Vasokontrikce dosahuje maxima 10 minut po kouření, odeznívá po půl hodině. Dávka 60 mg nikotinu je spolehlivě smrtná do 10 minut a jejím účinkům nelze zabránit. Z cigarety se vstřebá 1 - 2 mg, z doutníku až 10 mg. Smrt byla pozorována po 18 dýmkách, u jiného postiženého po 40 cigaretách a 14 doutnících během 12 hodin. Škodlivost kouře závisí též na způsobu vdechování a rychlosti kouření. Nelze pominout, že kouření podporuje vznik žaludečních vředů a koliky, infarktu myokardu, rakoviny plic atd. atd. Tabákový kouř kromě nikotinu obsahuje i pyridinové zásady, kyanovodík, amoniak, kysličník uhelnatý, uhličitý, metan a sirovodík. Kyselá netěkavá složka tabákového kouře obsahuje převážně kyselinu mléčnou, glykolovou, jantarovou, malonovou, pyroslizovou, jablečnou aj. Prudká otrava nebývá nebezpečná, projevuje se bolestí hlavy, bledostí, smrtelným potem, závratí, nauseou a zvracením.
NÁVYK: Mechanismus návyku lze snadno vyložit dynamickým stereotypem na základě souboru podmíněných reflexů z interoceptorů, ale převážně z exteroceptorů. Složka psychosociální převládá nad složkou toxikomanickou. Pravidlem při tabakismu je chronický zánět hrtanu, hltanu, průdušnice a průdušek, dále nechutenství, střídání průjmů se zácpou a zvracením. Oběhový systém se hlásí bušením srdce a nepravidelností tepu.

2. Stimulanty
2.1. Kofein 2.2. Kokain 2.3. Psychoanaleptika 2.3.1. Efedrin 2.3.2. Kathin 2.3.3. Budivé aminy (amfetamin, fenmetrazin) 2.3.4. Metamfetamin 2.4. MDMA (Exstasy) 2.5. Herbal Exstasy
Stimulanty jsou drogy, které uvolňují lehkou depresi a zvyšují aktivitu a energii. Patří sem kofein i čaj, dále kokain, amfetaminy (Desoxyn, Dexedrin), metamfetamin (speed), fenmetrazin (Preludin), metylfenidát (Ritalin), a jiné (Cylert, Sanorex, Tenuate). Také mnoho léků se používá jako stimulanty (uppers). Jednotlivé druhy jsou pojmenovány podle jejich vzhledu: yellow jackets, robin eggs, white crosses, black beauties, bennies.

2.1. kofein
káva, kafe, čaj, maté, yerba, kakao, kola, guaraná (caffeine, thein, coffee, joe, java, mud, tea)
Požívání kofeinu v černé kávě je velice rozšířeno, najdou se i žvýkači kávových zrnek. V Africe žvýkají kolové ořechy, v Severní Americe i jinde pijí Coca-colu, v Jižní Americe se pije maté. Indiáni připravují nápoj z guarany. V asii a od dob Marca Pola i v Evropě a jinde se pije čaj. S (někdy až obřadným) pitím čaje je spojena praxe zen-budhismu a má v něm nezastupitelné místo. T. Rozsak však ve své Herezi snění říká: "Je ironií, že 'normální' muži a ženy každé ráno svého dospělého života vstávají, aby si aplikovali svou pravidelnou dávku kofeinu - kávy, jehož smyslem je vymazat zbytky vlastních snových zážitků. Jistě není jen shoda okolností, že kafe, čaj a kakao patří do repertoáru stimulujících nápojů, na které si západní společnost vypracovala návyk a bez kterých by nutkavá křečovitá bdělost, praktičnost a produktivnost naší denní rutiny byla nepředstavitelná. I moderní věda prý má svůj původ v kavárnách Anglie 17. století. Kofein pomohl žiletkové ostří naší bdělosti napřít nemilosrdně proti naší stínové duši; hořkost onoho 'kofeinového ostří' dodnes poslouží k tomu, aby si většina z nás uvědomila, že je ráno, že jsme naživu a že jsme probuzeni do reálného světa." Obecně se dá říci, že kofein uvolňuje hladké svalstvo a stimuluje srdce a dýchací systém, má protispánkové účinky ("stay-awake pills"), odstraňuje únavu, zvláště duševní, zbystřuje myšlení, působí jistou euforii. Nemění osobnost a charakter.
CHEMIE: Kofein je docela běžná, "povolená" látka, obsažená v mnoha potravinách, nejvíce asi v kávě (šálek kávy: 90-150 mg, fermentovaný čaj taktéž, zelený čaj 30-70 mg, cola 0.3l 30-45 mg, tyčka čokolády 30 mg, kakao 2 mg, v poslední době v tzv. energy drinks: Semtex 50mg v 0.3l). Kofein se vyskytuje v čajových lístcích (Thea sinensis) a v kávě (Coffea arabica) v míře max. 4%. Je to 1,3,7-trimethylxantin, čaj obsahuje i dvě další látky s podobným účinkem: theofylin (1,3- dimetylxantin, více toxický, méně stimulační, objevují se však jen stopová množství) a theobromin (3,7-dimetylxantin, hojně se vyskytuje v rostlině Theobroma cacao, má podobné, ale slabší účinky jako kofein). Kolové semeno (Cola vera, C. acuminata, C. Ballayi) má obsahovat nejméně 1.5% bezvodého kofeinu a theobrominu. V kávě kofein působí v několika minutách, v čaji pomaleji (40 minut), je tlumen jinými alkaloidy a celková povaha působení je odlišná. Káva také obsahuje karcinogenní látky, jako vše pražené. Je nesporné, že čaj je zdravější. Kofein je mitotický jed, ve větších dávkách je křečový. Zvyšuje obsah mastných kyselin v oběhovém systému, byl proto léta používán sportovci. Pro nezvyklého má jen částečný účinek. Ve vyšších koncentracích se vstřebává rychleji. Kofein je v těle nejprve demetylován v dimetylxantin, pak v monometylxantin, které se dále štěpí v močovinu a tak se vylučují. Opouští tělo asi 5 - 6 hodin po požití. Placentou přechází snadno k plodu, nemá naň však podstatnější vliv, nepožila-li ho matka ve větším množství. Předávkování (250 mg a výše) se projevuje nervozitou, vzrušením, tachykardií a srdeční arytmií, roztěkaností, nespavostí a škubáním svalů. Hlášená smrtelná dávka je 10 g. Při intoxikaci je třeba zabezpečit větrání, umístit do stabilizované polohy (s nataženou přední stranou krku), vyvolat zvracení, pomáhá propanolol 10-20 gama/kg, esmolol 50 gama/kg i.v.

2.2. Kokain
koks, cukr (cocaine, coke, blow, snow, crack, Bolivian marching powder, Betty white, happydust)
Je reprezentantem této skupiny. Listy velkého keře Erythroxylon Coca (Koka pravá - a jeho dalších druhů) byly lidmi používány už dávno. Jednak k vyvolání mimořádných psychických prožitků v rituálech jihoamerických náboženství, jednak byly žvýkány při těžké práci ve velké nadmořské výšce. Docházelo při tom ke stahu periferních cév a nižšímu výdeji tepla, anestetický účinek vedl ke snížení pocitu hladu a hlavně docházelo k vymizení pocitu únavy. Osoby, které kokain takto používají, se později dostávají do stavu apatie, snadněji podléhají infekcím a někdy se stanou závislými na kokainu. Doposud proběhlo několik vln kokainismu. V osmdesátých letech došlo k velké vlně popularity kokainu v USA (převážně mezi yuppies) a pět let po tom, jako obvykle, také v západní evropě. Experimentování s kokainem prováděl také S. Freud, který si myslel, že zbaví přítele morfinismu a zatím zapříčinil jeho kokainismus. Jeho samotného stálo velké úsilí, aby přerušil experimenty na sobě. Kokain brali královna Viktorie i Winston Churchill. Návyk na kokain lze dlouhodobě smášet, asi jako u morfia a dotyční říkají, že kdyby nebrali kokain, byli by stejně alkoholici nebo něco podobného. Kokain má euforizační a stimulační účinek. Někdo říká že je to jako by se vám v hlavě rozsvítilo světlo neuvěřitelného jasu, jiní účinek přirovnávají k několikrát silnější kávě. Nápadná je aktivita a zvýšené vědomí vlastních schopností. Při vysokých dávkách se může objevit úzkost, zkreslené vnímání i vztahovačnost. Objevuje se chlad v obličeji; pocit svědění kůže se vykládá buď existencí "zvířátek", nebo "krystalů" v kůži. Může docházet k poruchám vidění, vnímání záblesků, k iluzím. Při velmi vysokých dávkách je zde obraz paranoidně halucinatorní psychózy, nekdy jen strach.
CHEMIE: Vlastní kokain (benzoylekgoninmetylester) se získává jako čistá látka několika etapami laboratorního zpracování. Syntetická výroba je totiž drahá a zcela nevýhodná. Vlastní báze kokainu se nazývá crack, klasický kokain se pak užívá v podobě jeho solí. Obě látky jsou nelegální, řazené mezi tvrdé drogy.
PŮSOBENÍ: Hlavní význam kokainu byl ve využití anestetického účinku, přičemž byly zároveň staženy periferní cévy. To bylo žádáno v nosním, ušním a krčním lékařství a v oftalmologii. Dnes je nahrazen účinnými syntetickými látkami. Účinky kokainu jsou různé po požití prášku, šňupání či kouření. Většinou je důsledkem psychomotorická stimulace. Zvyšuje se tlak, urychluje tep a dechová frekvence, zorničky se rozšiřují. Účinek je podle způsobu aplikace pozorovatelný za několik sekund až minut, trvá asi půl hodiny. Někteří tvrdí, že se projeví až po několika aplikacích. K odeznění akutní intoxikace dojde za jednu až dvě hodiny, kdy již převládá deprese, pocit tělesné sešlosti, ospalost a nemožnost usnout. To zase vede k nutnosti drogu aplikovat a záležitost se tak může protáhnout na několikadenní tah. V intoxikaci může dojít k epileptickým křečím. Po aplikaci a odeznění příjemné reakce může trvat těžká kocovina. Tvrdí se že ti, kteří berou kokain soustavně přes 1/4 roku, tj. hned novou dávkou odstraňují nepříjemné stavy po vystřízlivění, se začnou vyznačovat nesmyslnou hovorností a kutivností. Často se objevuje bušení srdce, nespavost, ztráta REM spánku (snění). Kokain zasahuje do neurotransmiterů, pravděpodobně brzdí zpětné vstřebávání noradrenalinu a zvýšeně uvolňuje dopamin. V synapsích klesá obsah serotoninu (blokuje se přeměna tryptofanu v serotonin). Komplikace je v tom, že kokain bývá někdy používán k potlačení nepříjemných příznaků lidmi, kteří berou heroin a amfetamin. Někdy se prodávají kombinace kokainu s amfetaminem, jindy s LSD. K úmrtím dochází při kombinacích s morfinem nebo s barbituráty.
NÁVYK: Ano, tzv. kokainismus. Kokainisté si umí vypěstovat schopnost mít příjemné halucinace. Někdy jsou neklidní, úzkostní, vidí drobné parazity. Kroužky družných požívačů si dovedou vsugerovat společné halucinace a splněná přání, hlavně sexuální. Pohlavní pud je vystupňován, ženy se stávají nymfomanickými,
LÉČBA: Řadu těžkých příznaků může dobře tlumit Haloperidol. Někdy dojde k obrazu atropinové otravy nebo k tzv. kokainovému šoku. Při křečích se podává Diazepam.

2.3. Psychoanaleptika
Jsou další stimulanty. řadí se sem efedrin, kathin a budivé aminy (Benzedrin, Dexedrin, Pervitin, Fenmetrazin).

2.3.1. Efedrin
Ipecarin, Solutan (S, eso), Asthmin, Kodynal, Vicedrin, Yastil
Efedrin objevil K. K. Chen, když hledal náhradu za adrenalin. Původem je to alkaloid z čínských rostlin ma huang Ephedra (E. vulgaris, E. equisetina, česky chvojník) je chemicky velmi blízký kathinu, amfetaminu i metamfetaminu (má slabší a déle trvající účinky). Je to antihypnotikum, zmenšuje hloubku spánku.
POUŽITÍ: Efedrin se používá na léčení astma (30 - 60 mg perorálně 3 - 4x denně pro dospělého), nebo jako nosní kapky při onemocnění horních cest dýchacích či pro zvýšení krevního tlaku. Předávkování se projevuje nervozitou, závratěmi, rychlým pulsem, dýchacími potížemí, zmatením, halucinacemi. Předávkování lze dosáhnout velmi snadno (150 - 200 mg) a je značně nebezpečné, zvláště pro starší osoby. PŮSOBENÍ: Je to sympatomimetikum, uvolňuje noradrenalin ze sympatických nervových zakončení a brzdí jeho zpětné vstřebávání ze synaptických štěrbin - je inhibitorem monoaminooxydázy. Prochází snadno do mozku a působí jako CNS stimulant. V lidském organismu se nemetabolizuje a vyloučí se do 48 hodin ledvinami. Chemicky je to chlorid L-(-)- erythro-(2-hydroxy-1-methyl-2-fenylethyl)-methylamonný.

2.3.2. Kathin
Kat (Quat, kat, khat, chat, čat)
Kathin je stimulant ze stonků a listů Kathy jedlé (Catha edulis), která je domovem ve východní Africe a v arábii, podobá se našemu ptačímu zobu. Kat se žvýká nebo se pije jako čaj. Požívá se také v prášku, ve směsi s cukrem a vodou nebo mlékem, také jako alkoholický nápoj. Lze jej i kouřit. Účinek je excitační a omamný, podobný jako u benzedrinu a pervitinu. Dochází ke zvýšení duševní čilosti, činorodosti, vzrušení. Potlačuje chuť k jídlu, zmenšuje pocit únavy. Po dvou hodinách změny mizí a může se dostavit deprese. Ve vyšších dávkách vyvolává halucinace. Dlouhodobé užívání katu vede ke klesání pohlavního pudu, trávícím a srdečním poruchám. Abstinenční příznaky nejsou známy.

2.3.3. Budivé aminy
žádoucím účinkem těchto psychostimulancií má být zvýšení úrovně bdělosti, popř. zabránění spánku. Lze-li toho jejich podáním dosáhnout, pak k tomu dochází zprostředkovaně, tím, že tyto látky urychlují psychomotoriku. Jsou-li psychické a nervové procesy urychleny, je mozek schopen v časové jednotce zachytit a zpracovat více podnětů a tato vyšší citlivost zabraňuje usnutí. Tohoto účinku však často dosahují na úkor kvality práce mozku: člověk duševně pracuje sice rychleji, ale s více chybami, někdy vysloveně zbrkle až zmateně. Dalším vedlejším jevem je snížení prahu pro vznik úzkosti a strachu. Pomocí těchto stimulantů si např. mládež usnadňuje učení před zkouškami, rychle si vybavují. Hledá se hlavně euforie, aktivita a hovor ve skupině. Převládá nechutenství. Zkušení se nutí k požívání vitamínů. Po probuzení z tahu pociťují "úžasný hlad". Jsou vyhledávány také proto, že mimo excitační působení zvyšují příjemnost sexuálních pocitů a odsouvají ejakulaci. Amfetamin také používali kokainisté v inhalaci jako náhražku kokainu. Po delším užívání a díky zvyšování dávky (20 tablet denně) se začnou objevovat prchavé iluze a halucinace. Později vystupuje do popředí vztahovačnost, pocit, že se někdo dívá. Jsou pozorovány zvláštní záblesky, jasně barevné kontury předmětů a dění kolem nabývá zvláštního smyslu. Budivé aminy jsou látky synteticky vytvořené, amfetaminy, metamfetamin (MA, Pervitin, Speed) a další (Ice). Dále sem patří Psychoton, Fenmetrazin, Centedrin, Ritalin, Preludint, Mirapont. Tyto budivé látky jsou sympatomimetické aminy, kde stimulace nervového systému převyšuje periferní adrenergní efekt. Významná je jejich centrální inhibice pocitu hladu. K tomu stačí 5 - 10 mg. Jako psychoanaleptika mohou působit i preparáty jiného složení, např. velké dávky kofeinu, Sydnocarb, ale i Meratran, inhibitory monoaminooxydázy (Niamid, Nuredal, Parnate).
Amfetamin
Psychoton, (Aktedron, Astedrin, Benzedrin, Elastenon, Dexedrin)
Amfetamin byl vyroben už v roce 1877, účinná je i jeho pravotočivá (dextroamfetamin - Dexedrin) a levotočivá (Levedran) forma. Je to typický reprezentant psychostimulancií. Jeho podání vede k větší sdílnosti a urychlení řeči, ve vyšších dávkách ke stavu intenzivní emoční hyperforie (bleskové intenzivní všeobjímající blaho, orgasmus celé bytosti), veškeré vjemy jsou neobyčejně silné a jasné, čas jako by plynul pomalu. Myšlení je subjektivně vnímáno jako rychlé a pronikavé, ve skutečnosti je však bizarní a neproduktivní. Snaha tohoto stavu využít k posílení sexuálního prožitku většinou končí kvůli nezájmu nebo dokonce impotenci. V závislosti na postoji jedince a situaci mohou místo příjemných prožitků přijít i zlobné nálady a vztek. V důsledku bludů při psychóze či depresivních nálad provázejících abstinenční příznaky se mohou objevit pokusy o sebevraždu. Toxikomani s amfetaminem podnikají i několik dní dlouhé tahy, kdy si při odeznívání jedné dávky ihned aplikují novou. Pomocí barbiturátů pak upadnou do spánku trvajícího i 24 - 36 h. Existují i literární popisy, viz. např. Hubert Selby.
CHEMIE: Oficiální síran amfetaminia je C18H28N2O4S, síran 1-methyl-2-fenylethylamonný. Terapeutické dávky jsou 5 mg perorálně, 2 mg podkožně, bere se však často 30 - 1000 mg i. v. Somatické příznaky jsou parestezie, kašel, stoupá krevní tlak, zvyšuje se bazální metabolismus, objevuje se třes a pocení. U závislých jsou komplikacemi vyhublost, infikované jizvy, žloutenka. Amfetamin ovlivňuje EEG záznam tak, že je aktivita rychlá, amplituda nízká. Kromě halucinací a psychotických stavů se mohou objevit i organické mozkové syndromy, doprovázené často demencí. Asi u 10% zemřelých jsou zjistitelné změny v mozku.
Fenmetrazin
Fenmetrazin (má morfolinový kruh) byl v roce 1954 použit k léčení obezity a již v roce 1956 byla zjištěna závislost. Je to stimulant s obdobnými vlastnostmi jako amfetamin. Urychluje psychomotorické tempo, ruší spánek, v závislosti na dávce způsobuje podrážděnost a kalí koncentraci pozornosti. Při opakovaném použití vznikají schizofrenní psychózy. 16-ti letá dívka uvádí, že s Fenmetrazinem dokázala za jednu noc opsat 11 sešitů a doučit se to, co zanedbala kvůli operaci slepáku. Vzala ráno tři a po třech hodinách dvě tablety a pak zase po dvou hodinách dvě. Pod vlivem Fenmetrazinu četla rychle: "krásně jsem to vnímala".
CHEMIE: Jedna dávka Fenmetrazinu je 10 - 20 mg (25 mg v 1 tabletě). Je to chlorid D(+)-3- methyl-2-fenyl-tetrahydro-1,4-oxazinia. Riziko vzniku závislosti je podobné jako u amfetaminu.

2.3.4. Metamfetamin
Pervitin, perník, péčko, piko, MA (Speed, Crystal, Crank, Meth, Methamphetamine)
Je nejpoužívanější zástupce budivých aminů. Kdysi se dokonce předepisoval závislým na heroinu, používala jej německá vojska v 2. světové válce, v r. 1941 byla popsána první psychóza. Objevuje se pocit obrovské fyzické a mentální síly, pak emoční labilita. Je narušeno vnímání (iluze, halucinace). Člověk je velmi hovorný, zvládá náročnou duševní práci (alespoň subjektivně). Rozpadá se denní režim, protože není potřeba spánku. Závislé osoby používaly 3 až 5x denně perorálně 20 - 50 mg, při tazích se MA aplikoval každé dvě hodiny do žíly i několik dní. Používá se 100 - 300 mg, ale jak tah pokračuje, dávka stoupá. Při chronickém zneužívání se objevuje neklid, halucinace, psychóza. Při předávkování je pociťována těžká bolest v hrudníku a dochází k bezvědomí na 1 až 2 h.
Závislost na pervitinu je těžká, provází ji stihomam (dotyčný má neustále pocit, že je sledován, kontroluje z okna pohyb na ulici ve strachu z příjezdu policie apod.). Může být poměrně zvládnuta, např. dívka si bere pouze jednu dávku ráno, aby jí pomohla překonat pracovní zátěž a v noci normálně spí, může ale dojít až k hnijícím končetinám rozpíchaným nesterilními jehlami.
Metamfetamin se vyrábí poměrně jednoduše z amfetaminu nebo z efedrinu. Účinný je jeho pravotočivý d- izomer. Při rekreačním použití lze s čistým materiálem postupovat takto: vezme se množství velikosti olověného broku, zabalí se do hedvábného papíru a spolkne; může se též kouřit, smíchat s vitamínem B-12 a šňupat jako kokain. Šňupání je u nás asi nejrozšířenější, zkušení berou "čárku", "lajnu" nadvakrát, s rozestupem asi hodinu. Prodává se za $60-70 za gram (100 Kč za dávku 100 mg).

2.4. MDMA
Extáze, éčko (Ecstasy, X, E, Adam, XTC, M&M)
Byla patentována 1913 německou firmou MERCK, a dokud nebyla zakázána (v Anglii 1977, v USA 1985), běžně se prodávala v barech a klubech. MDMA má široké spektrum použití. Je to stimulant, spojený dnes hlavně s tancem na rave parties, používá se jako náhrada za Speed (koncentrace, motivace, kreativita, energie). Neméně důležitý je však její vliv na psychiku, díky němuž byla léta používána k psychoterapii (pro uvolnění hovoru nebo specificky k terapii manželských vztahů). Je to entaktogen (zesiluje touhu po tělesném kontaktu s druhými) a empatogen (zesiluje empatii, vcítění do druhých), díky tomu je známa jako hug drug, droga objímání, volně přeloženo droga lásky. Všechno se světem se zdá dobré a v pořádku, člověk vnímá pocity míru a radosti. Dostavuje se souznění se vším tvorstvem, matkou Zemí, Gaiou. Obvyklé věci se mohou zdát abnormálně krásné a zajímavé. Jsou zažívány pocity emocionální blízkosti k druhým (a k sobě samému), spolu se zhroucením komunikačních bariér je potom snadné otevřít se, hovořit s ostatními. Mnoho lidí vyhledává MDMA právě k tomuto účelu: Konverzace proudí jako voda. Víte přesně, co říct a kdy to říct. Mnohdy jsou intoxikovaní naopak spíše málomluvní, ale empatie je zvýšena vždy. Depresivní nálady jsou výjimkou, agresivita je utlumena k nule.
MDMA často zřetelně zesiluje smyslové vnímání - chuť, hmat, čich, zrak. Intoxikovaní se dotýkají různých povrchů (kůže, sebe navzájem). Intoxikovaní se často dotýkají různých povrchů (kůže, navzájem), ochutnávají jídla a nápoje. Dotyk a osobní kontakt (sexuální i jiný) se díky emocionální blízkosti subjektů může stát intenzivně příjemným. Schopnost erekce je u mužů většinou snížena. Na vrcholu intoxikace je pro ně také téměř nemožné dosáhnout orgasmu, což pro ženy neplatí.

POUŽITÍ: Míchání s účinky marihuany či LSD (známé jako "XL", většina dává přednost nižším dávkám) je zdá se přípustné, nikoli tak se sedativy (Heroin, alkohol - dehydratace) nebo dalšími stimulanty (Kokain, amfetaminy). Smrt nastává v kombinaci s MAO inhibitory. Obvyklá dávka je 80 - 160 mg perorálně (přibl. 2 mg/kg). Efekty se dostaví po 30 až 45 minutách, dosahují maxima po 1 - 1.5 h. Zde se pro prodloužení tripu bere 1/3 až 1/2 původní dávky. Po dalších 2 hodinách se jinak začínají vytrácet. Po mnoha dávkách může MDMA pro někoho "ztratit svoje kouzlo", nepomáhá ani dlouhodobá přestávka. Příčiny jsou pravděpodobně spíše psychologické než neurofyziologické.
CHEMIE, PŮSOBENÍ: MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin) je polosyntetický bílý krystalický prášek, chemicky blízký metamfetaminům. Zvyšuje krevní tlak a puls, sucho v ústech, skřípání zubů, nystagmus, nausea. Ve vyšších dávkách (předávkování) jsou příznaky podobné jako u amfetaminů: závratě, hyperkardie, nervozita. Ve vyvolané euforii lze snadno ignorovat příznaky nebezpečné dehydratace nebo přehřátí, vedoucí ke ztrátě vědomí, hospitalizaci, v horších případech k smrti. Postiženého je nutné zchladit, podávat vodu a ovocné nápoje, nikoli alkohol. MDMA též patrně způsobuje snížení hladiny serotoninů v mozku (udává se až o 30%), což by možná mohlo být příčinou objevujících se depresivních stavů. Bránit se lze používáním vitamínů. Neurotoxické změny i přes masové používání nejsou prokázány (výzkumy se prováděly pouze na laboratorních zvířatech).
Příbuzné látky: MDA (3,4-methylendioxyamfetamin) byla populární krátce v 70. letech jako "droga lásky"; přízvisko se někdy používá i pro MDMA. Má větší stimulační účinky a je více toxická. MDE, MDEA (N-ethyl-methylendioxyamfetamin), často nazývána "Eva", má podobné účinky, méně komunikativní a emoční, více intelektuální. MMDA (3-methoxy-4,5-methylendioxyamfetamin) působí zajímavé halucinace při zavřených očích, vědomé sny.

2.5. Herbal Extasy
V poslední době se objevila a rychle se stala populární tzv. Herbal Extasy, přípravek na čistě rostlinné bázi, který má mít stejné účinky, jako syntetická MDMA. Reklamní leták praví: "Otevřete své srdce a nechte se pohltit, protože potom a jedině potom ucítíte skutečnou sílu tohoto zážitku". Rostlinná extáze zintenzivňuje všechny smysly, myšlenky jsou čistší a jasnější, zrychluje se jejich běh, zesiluje imaginaci. Oproti skutečné extázi nijak neruší koncentraci, spíše jí pomáhá a používá se proto i k duševní práci. Je příjemným afrodiziakem, více snad pro ženy než pro muže. Vzhledem ke složení se zdá, že efekt rostlinné extáze se dostaví spíše sdílením zážitku ostatních, kteří si vzali LSD nebo MDMA, extatickým tancem na rave party apod. Herbal Extasy je naprosto legální a stala se oblíbeným obchodním artiklem např. v známých Amsterdamských uličkách.
CHEMIE: Rostlinná extáze obsahuje množství exotických rostlin: tibetský Ma Huang, divoká brazilská Guarana, čínský tmavý Ginseng, divoká Ginko Biloba, africký surový kolový ořech, Gotu-Kola, Fo-Ti-Tieng, extrakt zeleného čaje, Rou Gui (vzácná forma čínského muškátového oříšku, velmi podobná skořici), yohimbara (příbuzná
yohimbe), puškvorec, tinktura Kawa-kawa, surová ephedra, tinktura ephedra a něco dalších látek. Podle odborníků nic zvláštního, většina přítomných látek má jako hlavní složku kofein, takže se předpokládá silný stimulující účinek. Efedrin obsažený v některých rostlinách může zapřičinit třes kůže a svalů, pocení a intenzivnější tělesné prožitky. Ve vysokých dávkách může být nepříjemný a po delší době užívání může mít negativní následky.
Dávkování je individuální, je lépe začít s malou dávkou, což je např. jedna čajová lžička sušených bylin. Látka se povaří 3 minuty v šálku vody, přecedí a vše se vypije. Má velmi hořkou chuť, kterou lze vylepšit mlékem.

3. Halucinogeny
3.1. Přírodní halucinogeny 3.2. Syntetické halucinogeny
Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy vnímání, zasahují cítění, myšlení, pod sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické halucinogeny - amfetaminové varianty (PMA, STP, DOB). Od těchto halucinogenů odlišujeme tzv. delirogeny: jde o látky s intenzivními centrálními anticholinergními vlastnostmi, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Jsou to phencyclidin a phencyclidinová analoga (PCE, PCPy, TCP), benactyzin a ditran, též antiparkinsonikum trihexyfenidyl (Trifenidyl), atropin a skopolamin (četné rostliny a houby s psychotropními alkaloidy - muskarin, ibotenová kyselina, muscimol, myristicyn, harmalin, ibogain).
Halucinogeny (LSD, Meskalin, Psilocybin) mají mezi drogami vyjímečné postavení; Většinou nezpůsobují návyk - někdy tomu je právě naopak. Navozují jiné stavy vědomí, rozpínají duši a přinášejí transcendentní zkušenost - člověk může např. i vidět čtyřrozměrně. "Halucinogeny" je velmi nepřesný termín; i když jsou schpny před zav?enýma očima vytvářet velice komplexní a "halucinatorní struktury, jejich hlavním efektem je, že jistým způsobem suspendují tlumící a selektivní procesy v nervovém systému, což vede k zostření smyslů až k nadnormální úrovni vnímání. Hodně závisí na společenském a psychologickém kontextu, ve kterém dochází k jejich nasazení. Měly by se brát nejlépe v klidném soukromí s domáckou atmosférou a je důležité, aby byl přítomen dohlížitel a jeho postoj byl plný podpory a pochopení. V atmosféře nejistoty a za okolností bizarních nebo nepříznivých se prožitek snadno může zvrhnout ve velice nepříjemný paranoidní stav. K dispozici by měly být nejméně dva dny: jeden pro sám prožitek, který trvá šest či osm hodin, druhý pro jeho zhodnocení v klidu a v uvolněném stavu mysli, jaký zpravidla následuje. Jelikož člověk pod vlivem psychotropních látek často cítí obrovské možnosti a dost dobře neví, co s nimi, bylo sepsáno mnoho příruček, manuálů a odborných knih, jak dosáhnout určitého cíle a umělecko-estetického, psychoterapeutického či transcendentního zážitku. Nejznámější je patrně Psychedelic Experience T. Learyho, manuál založený na mystice Tibetské knihy mrtvých, nebo LSD Psychotherapy S. Grofa. Leary rozlišuje např. introvertovaný a extravertovaný typ zážitku; u extravertovaného jde o pocity fůze s externími objekty (květiny, lidé) a je pro něj potřeba obohatit prostředí o svíčky, obrázky, knihy, vonné tyčinky a hudbu, naproti tomu introvertovaný zážitek (čisté světlo, vlny energie) přichází v prostředí bez světel, zvuků, pachů a pohybu.
Psychotropní látky získaly počátkem 60. let velkou popularitu mimo oblast lékařství díky zájmu některých filosofů, umělců a spisovatelů (A. Huxley: Doors of Perception), kteří v nich začali vidět prostředek k prožití něčeho zcela nepoznaného, možnost rozšířit oblast vědomí do nového mystického transcendentálna. Jejich význam je srovnáván s překročením hranic zeměkoule člověkem do vesmíru: krok do zevního prostoru má být vyrovnán krokem do lidského duševna. Experimentování s halucinogeny se stalo atraktivním pro různé skupiny lidí (hippies) protestující proti vžitému řádu a způsobu života. Svými "výlety" demonstrovali právo na svobodu prožívat něco vyjímečného i proti vůli společenského řádu, ve kterém jsou nuceni žít. Hlavním "apoštolem" psychedelické revoluce v 60. letech byl americký psycholog Timothy Leary. Dnes už nikdo masové užívání těchto látek neprosazuje, jsou chápány více jako pomůcka k osobnímu růstu jednotlivce. Nejznámějším psychedelickým "šamanem" dnešní doby je asi Terrence McKenna, zastánce pouze přírodních látek, zato v heroických dávkách.

3.1. Přírodní halucinogeny
3.1.1. Meskalin 3.1.2. DMT (DET, DPT) 3.1.3. Muchomůrka červená 3.1.4. Lysohlávka kopinatá 3.1.5. Durman, rulík, blín 3.1.6. Muškátový oříšek 3.1.7. Další přírodní látky

Celkem roste v Evropě asi 20 halucinogenních rostlin, ve střední a jižní Americe asi 130; byly používány ke kultovním účelům a v příslušných etnických oblastech byly obklopeny různými tabu. T. McKenna je přesvědčen, že nejdramatičtější změnu ve vědomí před-člověka způsobily v pravěku právě psychedelické houby a radí, aby člověk, než si nějakou drogu vezme, vždy napřed studoval historii jejího použití starými národy.&127

3.1.1. Meskalin
Mezkalin, peyotl (mexc, buttons, cactus)
Kaktus Peyotl byl indiány amerického jihozápadu a Mexika dlouho používán jako prostředek spojení s božským světem a požívání jeho usušených květů je dodnes hlavní svátostí indiánské církve. Pole působnosti má dnes také při experimentálně psychologickém výzkumu. Vyvolává podobné účinky jako LSD, v přírodě jsou tripy hodně šamansky zabarvené. Bohaté zrakové iluze, opojení, únava, gumová podlaha, nohy jako by samy odskakovaly od země, pocit, že je není možno ovládat, odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a svému tělu (výraznější než při LSD). Někdy zúžení vědomí, méně bizarních nápadů, vnímání je změněno, někdy zpříjemněno. Meskalin způsobuje syneztezii, úder je vnímán barevně. Asi nejvyhledávanější jsou zářivé, barevné pseudohalucinace a halucinace, vidiny girlandovitých a arabeskovitých ornamentů, velmi pestrých a kaleidoskopicky se měnících. Předměty se "tváří", mají mimiku. Někdy je zbystřen sluch, je však špatná lokalizaze zvuku. Taktéž nastává snížení schopnosti diferencovat akustické podněty - člověk si iluzivně přetváří zvuky, má čichové, chuťové a jiné, i sexuálně zabarvené halucinace. Špatně se odhaduje vzdálenost, jsou poruchy vnímání času - většinou se zpomaluje, někdy zrychluje. Je výrazná nechuť k jakékoli činnosti, psychomotorický útlum. Někdy přichází smích, až nutkavý, jindy deprese, paranoia. Na meskalin se hned navnadil i Jim Morrison, když si v jedné knížce prohlédl, jak vytváří svoje sítě pavouk, kterému tuto drogu podali. Byly utkány naprosto chaoticky, na rozdíl od LSD, po kterém zůstávaly geometricky pravidelné.
CHEMIE: Meskalin je /1-/3,4,5-trimethoxyphenyl/beta-aminoethan. Je velice zajímavé, že je chemicky blízký adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu, DOM, DOB, TMA. Byl k nám dovážen už před II. sv. válkou jako sušené řízky (mezkalové knoflíky či koláčky) nadzemní části Lophophora Williamsi, kaktusu Peyotl. Syntetizován byl na přelomu století. Samotný kaktus obsahuje 40 dalších alkaloidů, které snad nejsou psychotropní, ale nějak účinkovat mohou. Nejvíce je v něm meskalinu (až 0.58%).
PŮSOBENÍ: Velké dávky mohou poškodit játra a ochromit dýchací centrum (dávky bývají 200 až 600 mg, běžně 3g). Halucinogenní účinek se projeví tepve po jeho strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku a míše. Polovina se vyloučí nezměněná za 6 - 8 hodin. Působit začíná za 1 - 2 hodiny, účinek trvá 6 - 12 hod. Snový stav je po droze povlovnější, po syntetickém preparátu silnější a kratší. Vegetativní účinky jsou podobné jako u LSD, mydriáza, změny pulsu, poruchy dýchání. Jiné alkaloidy obsažené v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení. Po opakovaných injekcích meskalinu byla zjištěna tolerance, a to i na LSD. Mezi těmito dvěma látkami tedy existuje zkřížená tolerance. Při opakovaném použití ovšem mohou být poškozena játra.

3.1.2. DMT (DET, DPT)
DMT je jedním z nejrychleji a nejintenzivněji působících halucinogenů. Objekty ztrácí veškerou formu, rozpadají se na hru vibrací, lze zažít transport do jiného vesmíru, setkání s cizími formami života, hudby, jazyků. Nejlepší pro trip je světlý pokoj, nikoli však přímé sluneční světlo (barvy jsou jinak neuvěřitelně intenzivní). Po návratu z hyperprostoru je dobré začít mluvit, myšlenky si případně zaznamenat na magnetofon. DMT bylo objeveno r. 1931, jeho halucinogenní efekty 1956. Nachází se v mnoha rostlinách, např. Mimosa hostilis (z jejích kořenů se dělá halucinogenní nápoj Jarema) nebo Ayahuasca (má psychotropní účinky, produkuje stavy s telepatickou zkušeností). Při intoxikaci se objevují mydriáza (rozšíření zorniček), tachykardie (zvýšený tlukot srdce), je těžké vyjádřit myšlenky a koncentrovat se. Podle rychlosti a intenzity tripu se DMT někdy přezdívá manažerská droga, protože se prý dá aplikovat v přestávce mezi dvěma jednáními.
DMT značí N,N-dimetyl-tryptamin. Je podobný bufoteninu, blízký psilocybinu. Po svalové injekci dojde k náhlému rauši, který trvá 1 - 2 hodiny. Injekce do žíly nebo kouření působí ještě rychleji Průběh může být někdy zlý. Dávky se při inhalaci pohybují mezi 20 a 30 mg pro slabší a mezi 50 - 60 mg pro intenzivní trip, při kterém mohou už vstávat vlasy na hlavě. Měly by být přesně odváženy. DMT není bez inhibitorů orálně aktivní, je nutné jej kouřit a věnovat tomu náležitou pozornost, jinak je polovina pokusů neúspěšná a jako psychonaut se do hyperprostoru neprolomíte, uvidíte jen určité chryzantémové vzory. Je třeba mít DMT ve formě volné báze, nikoliv hydrochlorid a nejlépe použít uzavřenou skleněnou dýmku, ve které se kuličky roztaví. Pokud nestačí 30 s kouření, nemá cenu pokračovat (až po nejméně 1 h). Již při inhalaci se objevují intenzivní telesné pocity a slabost (výpary chutnají jako hořící plastik čí rybí olej a nutí ke kašli), je vhodné sedět a mít kolegu pro další manipulaci s dýmkou. Trip začíná v prvních sekundách, vrcholí za 5 až 20 minut a trvá asi půl hodiny. Po jeho skončení lze aplikovat další halucinogen perorálně (LSD, MDM, MDA, psilocybin), jeho účinky se znásobí a umožní lépe porozumět vizím z DMT. Ptejte se svých dealerů, dávka 40mg se dá sehnat např. ve Frankfurtu za $35.
DET (dietyltryptamin) má tytéž účinky, jsou jemnější, podobné psilocybinu a trvají dvakrát déle.
DPT (dipropyltryptamin) působí stejně, má menší vedlejší účinky než DMT. Trip trvá delší dobu, podle dávky (15-30 mg: 1.5 - 2 h, 60 - 150 mg: 4 - 6 h).

3.1.3. Muchomůrka červená (Amanita Muscaria)
Božská houba nesmrtelnosti, Muchomůrka červená, považována laiky za typickou jedovatou houbu, je používána obyvateli severovýchodní asie zcela běžně, stejně jako víno, brandy, arak, opium, a káva. Díky neustálé poptávce houby ze Sibiře často putovaly tam, kde obyčejně nerostly a byly vyměňovány za zvířata v poměru i 1:1. Po dlouhá staletí je znali i ve Skandinávii, Laponsku a Kanadě.
Účinky vypadají jako polospánek s barevnými vizemi, nebo je zvýšená aktivita, euforie, pocit lehkosti, pohyblivosti. Nervy jsou stimulovány a stav minimálního vlivu vůle produkuje silné efekty. Například, když někdo chce překročit malé stéblo trávy, kráčí a skáče, jakoby překážky byly kmeny stromů. Jestliže je člověk normálně hovorný, jeho řečové nervy jsou v neustálé aktivitě a on nedobrovolně vyzradí svá tajemství, plně při vědomí a chtě si je uchovat, ale bez moci jakkoli se ovládnout. Kdo má rád tanec, tančí a milovník hudby neustále zpívá. Jiní běží nebo jdou zcela bezmyšlenkovitě tam, kam vůbec jít nechtějí. Někdy člověk mluví ke svým vizím, se skelným pohledem. Psychické vzrušení se stupňuje a projevuje se inkoherentním myšlením, ztrátou kontaktu s okolím, halucinacemi. Také motorický neklid se zvyšuje (bezúčelné pohyby, grimasy, nekoordinovanost. Je-li excitační stedium prožíváno ve spánku, bývají přítomny halucinační sny a nemocný se zpravidla probouzí až zvracením. Snové stavy jsou prožívány buď s pocitem přechodu do posmrtného života, nebo s pocitem depersonalizace. V druhém údobí (komatózním) je člověk v různě hlubokém kómatu. Po (i spontánním) probuzení mívá často pocit reinkarnace.
Účinky mají zcela jiný charakter než tyto po psilocybinu nebo LSD. Přichází po půl až dvou hodinách a trvají 4 - 6, někdy i 8 hodin. Někdy přetrvávají poruchy koordinace pohybů a řeči i několik dnů. Muchomůrky červené jsou také houby, které si brali Vikingové, aby vstoupili do vhodného stavu "beserker" pro bitvu. V této houbě má původ i 3500 let stará droga soma, přinesená Árijci do údolí Indu, která dala vzniknout mj. i tisíci hymnám véd (R. G. Wasson). Psychické a neurotoxické změny vyvolávají zejména muchomůrky z vyšších horských poloh; u muchomůrek z teplých krajů převládá muskarinový typ otravy. Smrtelné otravy muchomůrka červená obvykle nevyvolává. Podobné vlastnosti jako muchomůrka červená by měla mít muchomůrka královská (A. regalis), potažmo i muchomůrka tygrovaná (A. pantheris - ovšem v menších dávkách), ale kdo se v houbách a v muchomůrkách příliš nevyzná, neměl by riskovat záměnu s některými vysoce jedovatými druhy.
Obvykle se muchomůrky konzumují tak, že se nakrájí asi na centimetrové plátky, usuší (na vzduchu nebo v troubě při 75 - 80 st.C) a pak se polykají na jeden polk, srulované do kuličky, a to bez žvýkání. Sušením se kyselina ibotenová mění v muscimol a účinek se zvyšuje 5x až 6x a snižují se vedlejší efekty. Jedna velká muchomůrka nebo dvě malé by měly stačit, aby byl den hezčí. Je lepší začít s menšími dávkami (1/4 kloboučku). Muchomůrky obsahují muscimol a muscazon (ten je v menších množstvích a méně aktivní), oba CNS halucinogeny, ovlivňují serotonigerní synapse, jde o parasympatikomimetika. Dále kyselinu ibotenovou, která je asi hlavní účinnou látkou, její obsah je 0.05 - 0.1 % převážně v klobouku houby, přičemž její množství kolísá podle sezóny (v létě více, na podzim méně), která "přepíná" intoxikaci (způsobuje trhání svalů apod.) a muskarin, vysoce toxický alkaloid (obsah je velice nízký, 0.0002% v čerstvé tkáni, což je málo pro fyziologickou aktivitu). Teplo při sušení houby dekarboxyluje a dehydruje kyselinu ibotenovou, a ta se mění v biologicky účinnější muscimol a téměř neúčinný muscazon.

3.1.4. Lysohlávka kopinatá
Houbičky, gamble (Mushrooms, shrooms)
Lysohlávka kopinatá je prakticky jedinou dostupnou houbou, rostoucí v našich krajích, která obsahuje psychotropní tryptaminy psilocin a psilocybin. Tyto dvě látky byly nejprve získány Albertem Hofmannem z mexických hub psilocybe (a příbuzných rodů panaeolus a stropharia). Aztékové tyto houby nazývali nanucatl; při rituálech je jedli s medem a jakmile pocítili účinky, začali tancovat. Pak seděli a povídali si o halucinacích, které měli. Po příjezdu prvních Evropanů do Ameriky začali křesťanští duchovní tento zvyk pojídání masa bohů systematicky ubíjet a o znovuobjevení účinků posvátných hub pro západní společnost se zasloužil svými etnobotanickými výzkumy až v polovině dvacátého století bankéř z Wall Streetu Richard Gordon Wasson. Po namáhavém překonávání plachosti a nechuti mexičanů ho v roce 1955 curandera Maria Sabina zasvětila do rituálu.
Psilocybin a psilocin se vyskytují i v některých středoevropských houbách, jako jsou naše Lysohlávka kopinatá a Lysohlávka česká (Psilocybe semilanceata, Psilocybe bohemica Šebek). Obsah účinných látek odvisí od lokality růstu a klesá skladováním. Normální dávka bývá 20 mg (25-60 lysohlávek kopinatých). 9 - 10 mg psilocybinu aplikovaného podkožně vyvolává euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu - "Jako když se dívám na barevnou filmovou operetu.", pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob. Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových odstínů, jsou vzájemně sladěny "jako obrazy impresionistů". Bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti jako po meskalinu. Vše většinou končí náhle 6 hodin po aplikaci (lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky). Vyvolává psychickou závislost; kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení tripu, proto se kouří až ke konci, kdy posiluje skomírání efektů. Dva až tři dny před tripem je vhodné zásobit se informacemi, které budou potřeba, přečíst si nějaké knihy, podívat se na filmy o přírodě. Pak též pustit do pokoje čerstvý vzduch, přinést květiny apod. Hudba je nejlepší klidná a pomalá, bez bicích. Při častém opakování ztrácí zážitek s lysohlávkami svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně. Při vyšších dávkách může mít trip démonické rysy, může nastat zhroucení prostoru a času.
Mykologický popis Lysohlávky kopinaté je následující: Klobouček - většinou má průměr 0.5 - 2 cm, většinou vyšší než širší, má tvar úzkého kužele se špičatým výčnělkem (bradavkou), je světle žlutohnědý, s tmavším okrajem, sušením téměř zbělá. Hladký, za vlhka slizký nebo lepivý, nikdy se nerozvíjí. V některých krajích je klobouček plošší, až 5 cm v průměru, bíložlutý často s nazelenalou bradavkou. Po dešti jsou slizké a natrhané rychle získají modrozelenou barvu. Nožka - 5 až 20 cm dlouhá, o průměru 2 - 3 mm, štíhlá, válcovitá, nepravidelně pokroucená, světlejší než klobouček a často zbarvená do modrozelena směrem k základně. Lupeny - olivové, šedohnědé až šedočerné, široké a husté. Spóry purpurově červené. Tělo - tenké, pevné, některým je jeho chyť odporná. Podobné druhy - Psilocybe cyanescens (nemá na kloboučku výčnělek), Psilocybe fimetaria (roste na hnoji), obě jedovaté. Test na psilocybin - poškozené tělo houby po 20 - 120 minutách zmodrá (jako inkoust, ale protože je houba žlutavá, vypadá to modrozeleně). Roste od srpna do listopadu, často ve velkých skupinách v půdě, v trsech trav, na mýtinách, pastvinách, loukách, na okrajích lesů v listí a u cest, ale nikdy ne na hnoji, jako jiné lysohlávky. Není příliš hojná, nachází se zejména v podhorských oblastech (po prudkém dešti a dlouhém hledání). Na ulici se prodává za 10 Kč jedna houbička, takže dávka vyjde i na 500 Kč.
Psilocybin je O-fosforyl-4-hydroxy-omega-N,N dimetyltryptamin, psilocin je defosforovaný psilocybin. Je zajímavé, že tryptamin, serotonin, bufotenin, psilocin a psilocybin mají velmi blízkou chemickou strukturu.

3.1.5. Durman, rulík, blín
Velká skupina rostlinných halucinogenů je reprezentována i u nás rostoucími zajímavými lilkovitými rostlinami, většinou prudce jedovatými obsahem svých alkaloidů. Nejvýznamnějšími zástupci této skupiny jsou durman neboli panenská okurka, rulík zlomocný a blín černý (solanaceae: Datura stramonium, Atropa belladonna, Hyosciamus niger). Ve středověkém kouzelnictí měly důležitou úlohu a byly součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice "před odletem na sabat", tj. aby upadly do zvláštního mrákotného stavu s bohatými halucinacemi a sny. Atropin zvyšuje dynamogenii, touhu po pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové, ale i sluchové a čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohotné, létání, ježdění, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi. Leckde na světě se ještě používají ke změně psychiky (na jazzových festivalech v USA apod.). Vyvolávají daleko těžší poruchy vědomí, než třeba hašiš, LSD, nebo i DMT. Proti nim je to jako zahrávání si s dynamitem. S rulíkem se celá koncepce reality hroutí, vědomá kontrola zážitku je nemožná. "Jeden moment můžete sedět a dívat se na televizi a ten další vás najednou vaše mrtvá babička vedle na pohovce požádá o ještě trochu čaje. Já osobně jsem se koupal s miliony hmyzu a nevěděl, jestli je to skutečnost, nebo ne..." I zkušení jako T. McKenna mají strach z míst, kam se lze s rulíkem dostat. Po skončení účinku (trvá 24 - 36 hodin) jsou účastníci kritičtí. Nekteří farmakologicky vzdělaní závisláci experimentují i s těmito látkami jako drogami nebo za použití čistých alkaloidů. Snaží se modifikovat obrazy jiných intoxikací, nebo se pokoušejí zvládnout některé nepříjemné vegetativní projevy. Jednoduchá příprava rulíku ke konzumaci (pozor - všechny části rostliny jsou prudce jedovaté!): namočí se na několik dní do alkoholu, potom se odpaří zbývající tekutina. Začít je možné s 200 mg zbylé gumové báze. Mějte u sebe nějakého přítele, telefon a číslo nemocnice, radí se. Lilkovité rostliny obsahují v různých zastoupeních scopolamin, hyosciamin, atropin a meteloidin (durman). V zásadě je jim chemicky příbuzný kokain. Tyto alkaloidy působí jako parasympatolytika. Blokují parasympatická zakončení, vytlačují acetylcholin.

3.1.6. Muškátový oříšek
Další známý halucinogen - Muškátový oříšek se většinou pije v teplém nápoji (mletý, asi 1 polévková lžíce - 15 až 25 g). Účinek je narkotický, ale může vyvolat i vzrušení. Objevuje se za 10 min - 4 hod. a trvá 5 - 24 hod. Muškát obsahuje Myristicin - 4%, Safrol - 0.6% aj., chemicky velmi podobné dopaminu a meskalinu. Berou ho často vězni a ti, kterým nevadí drsná "opice" po něm. Berou plnou krabičku od sirek, nebo si vaří nápoj magorák, což je hlavně vývar z cigaretových špačků s různými opojnými ingrediencemi, např. muchomůrkou červenou. Experimentátoři mluví o ztrátě starostí, většina jej přirovnává k marihuaně. Stoupá žízeň, kolísá hlad, přítomnost druhých je nežádoucí, někdy indiferentní; nálada jde většinou do deprese. Trip je často doprovázen nepříjemnými vegetativními projevy - závratěmi, nevolností. Fyzický atak muškátového oříšku na tělo je tak silný, že může u žen přivolat menstruaci; ve středověku se používal k potratům.

3.1.7. Další přírodní látky
Bufotenin
V roce 1971 kouřili užívači drog v Queenslandu rozsekané kůže ropuch pro jejich halucinogenní efekty. Lze také lednoduše olíznout ropuchu. Žabí kůže takto byla používána po celém světě. Kromě sterolových derivátů byly totiž z některých kožních sekretů ropuch izolovány basické dusíkaté sloučeniny. Jsou to deriváty pyrokatechinu a indolalkylaminů a souborně se nazývají bufoteniny.
Kawa-kawa
Kawa-kawa je kořen opojného pepře Piper methysticum, rostoucího v oceánii. stejně se nazývá nápoj připravovaný z kořene žvýkáním zlepšující náladu a ve velkých dávkách působící hypnoticky.
Bulbokapnin
Bulbokapnin - Naše rostlina Dymnivka dutá (Corydalis cava) obsahuje 5% alkaloidů, které se dělí do 3 skupin; v jedné z nich je i bulbokapnin. Po dávkách 0.2 - 0.5 g lze pozorovat u vyšetřovaných osob pomalost, celkovou pohybovou chudost, občasné zapomínání končetin v nepřirozených polohách, např. nohy zdviženy nad podložku a hlava neopřena (tzv. fiktivní poduška) a duševní změny. Všichni udávali pocit duševní strnulosti, prodloužené ulpívání myšlenek a současné uklidnění a ujasnění ve vlastním nitru. Katatonický syndrom.
Yohimbin
Je alkaloid z kůry kamerunského stromu Pausinystalia yohimbe. Působí pohlavní dráždění a rozšíření cév. Smrtelná otrava není známa. Po požití větších dávek se rozbuší srdce, pálí v očích, překrví se pánevní orgány. Může nastat erekce a krvácení z genitálií. Běžná terapeutická dávka je 5 - 10 mg perorálně. Yohimbinu jsou blízce příbuzné všechny alkaloidy Rauwolfie.
žen-šen
žen-šen je kořen mnoholeté travnaté byliny všehoj Panax ginseng, která roste na dálném východě. Byl znám již 4000 let př. n. l. V lidovém lékařství je žen-šen účinný při každé slabosti, číňané jej prohlašovali za "elixir potentionis". Výzkum prokázal, že žen-šen zvyšuje pracovní schopnost, aniž vyvolává nespavost, zlepšuje oční adaptaci a akomodaci. Řádná dávka též zlepšuje negativní příznaky dojezdu po amfetaminech.
Harmin a banisterin (yagéin)
Jsou identické alkaloidy. Banisterin je v Brazilské tropické liáně Banisteria caapi, používá se amazonskými Indiány jako narkotikum (Yagé, Ayahuasca, Caapi). Nejdříve procházejí stadii slepé zuřivosti, načež se dostavuje příjemná polonarkóza. Harmin je v semenech Routy turecké (Peganum harmala - vyskytuje se v Eurasii od Španělska po Tibet). Působí hlavně na afektivní stránku člověka a na pohybové volní impulsy. Je nazýván jedem agrese. Při dostatečné dávce se dostavuje silný vztek až slepá zuřivost, následovaná stavem sníženého vědomí, příjemným, snivým. Tato snivost je zvláště u Indiánů, u Evropanů dávka 200 mg způsobila deprese a nepříjemné duševní stavy. Extrakt z liány Haemadictyon amazonica, obsahující yagéin a yagenin, působí živé zrakové halucinace, v nich převládá modrá barva v různých odstínech.

3.2. Syntetické halucinogeny
3.2.1. LSD-25 3.2.2. DOM, DOB 3.2.3. 2C-B (2C-D, 2C-E) 3.2.4. PCP 3.2.5. Ketamin 3.2.6. Další (E4Euh, DIPT, ALD-52)
Kromě LSD-25 (v přírodě se vyskytují pouze příbuzné lysergamidy) se sem řadí tzv. Designer drugs, fenetylaminy popsané asi nejlépe v známé knize Phenethylamines I Have Known And Loved (Pihkal) od A. Shulgina a jeho ženy (DOM, DOB, DOI, MDA, MDMA, MMDA, DMMDA, MDE, 2C-B, 2C-E, DOET, DOPR, p-DOT, MBDB, MMA, LE-25 ...), pak látky na bázi PCP, a jiné. Mohlo by sem náležet i MDMA a příbuzné drogy, jsou uvedeny v oddíle stimulantů jako látky na bázi amfetaminu.
3.2.1. LSD-25
kyselina, kyselinka, Bart Simpson, Homer, Stříbrný surfař, trip, čtvereček, papírek (A, Acid, Microdot, Windowpane, Vitamin A, Electric cool aid, Sugar, Blotter, Heavenly blue, Wedding Bells, Tab, Ticket, Twenty-five)
V roce 1938 mladý chemik švýcarské firmy Sandoz Albert Hofmann syntetizoval v rámci své práce různé deriváty kyseliny lysergové, mezi nimi i její dietylamid, kterému dal jméno LSD-25. Nezdálo se, že by měl na krysách a kočkách někaké zvláštní účinky a tak byl uložen k ledu. O pět let později, na jaře roku 1943 to Hofmannovi ale nedalo a vyrobil dietylamid znovu. Něco mu říkalo, že právě tento skrývá nějaké tajemství. Ten den zažil cestou z laboratoře a doma velmi zvláštní stavy. Trocha látky se mu musela kůží dostat do organismu. Zkusil si tedy na vlastní pěst vzít nejmenší dávku, s jakou si u podobných látek dokázal představit vůbec nějaké účinky - 200 mikrogramů. Objevil tak plné účinky této vůbec nejsilnější drogy. O nějakých 25 let později, kdy už si LSD vzaly statísíce lidí, si lízl také jistý indický sadhu - svatý muž Hari Dass Baba, aby porovnal výsledky svých starých transcendentních cvičení, vedoucích k samadhi s tím, co mu umožnila "kyselina" a svůj zážitek vyjádřil slovy: "Američané se stali příliš velkými materialisty. Proto se jim Bůh zjevil v podobě hmoty - jako LSD." U Indických guruů psychedelika obecně vzbudila značný zájem, i když tvrdili, že podobných stavů mohou dosáhnout i svými meditacemi. Říká se, že jeden z největších spisovatelů moderní doby, Aldous Huxley, klasik SF žánru a velký filozof, se s naším světem rozloučil stručně; když umíral, napsal na kousek papíru tři písmena: L - S - D. Prý to byl jeho poslední odkaz lidstvu. Ve skutečnosti to napsal své ženě, protože chtěl, aby mu podala dávku, jelikož už sám nemohl.
LSD se v 50. letech začalo používat jako léčebný prostředek v psychiatrii, velké výsledky s ním dosáhl např. Stanislav Grof (Snad právě LSD stálo ú základů transpersonální psychologie). Firma Sandoz ho také pod názvem Delysid pro tyto účely vyráběla. Když se v 60. letech rozmohlo jeho masové "zneužívání", i mezi dětmi, byla výroba zastavena. Po osm let ho potom produkovala pro celý svět naše Spofa.
Jako efekty LSD menších dávek (jaké se berou dnes - 100 mikrogramů, i méně) člověk pociťuje rozkolísanost, vnitřní chvění a nervozitu. Spolu s urychlujícími vlastnostmi LSD jsou snadno zaměnitelné za efekty amfetaminů. Nízké dávky stimulují dýchání, vysoké jej tlumí. Běh myšlenek se urychluje, zpřesňuje se koncentrace na ně, jsou zacyklené a fraktální, člověk volně asociuje. Na plochách a věcech lze vidět barevné vzory, se zavřenýma očima přichází vizualizace, je možné představit si jakýkoli obraz. Hudba je vnímána se silným prožitkem, někdy trojrozměrně, někdy zkresleně. Vše kolem mohou být objekty, které jsou sympatické a se kterými lze hovořit apod. Při doznívání je zvýšený pocit náhledu do věcí a jejich chápání, zvýšená představivost, schopnost popsat vjemy barvitými a vzletnými slovy. Při vyšších dávkách přichází navíc opojení, příjemná únava, závrať, lehkost a tíže v končetinách, fenomén "gumové podlahy", dále odosobnění, poruchy vlastního "já" k okolnímu světu, uvolnění potlačených vzpomínek, euforie, dotyčný má sklon k divokým a bizarním nápadům, zhoršují se vyjadřovací schopnosti, téměř úplně se ztrácí chuť k jídlu. Tělo připadá někdy jako velmi těžké, že nejde ani zdvihnout prst, pak zase lehké, vzniká dojem, že lze vzlétnout a plout místností jako ryba v akváriu. Barvy nabývají zvláštní plnosti a sytosti, jsou vidět girlandovité a arabeskovité ornamenty, bohaté iluze a pseudohalucinace, (prudký běh a víření obrazů), obrysy předmětů nabývají na ostrosti, načež se jemně rozplývají, rozměry prostoru se mění, perspektiva se zplošťuje a prohlubuje. Vzniká dojem jako při pohledu kukátkem, které chvílemi vše přibližuje, pak zase vzdaluje. Člověk si přetváří monotónní akustické podněty v sugestivní hudbu, časté jsou synestezie, zvuky mají barvy a barvy mají vůni, je vidět hudba linoucí se jako zvláštní barevné vlnovky z reproduktoru.Změní se prožívání času a prostoru jako dimenzí, někdy má člověk tendenci vyhledávat samotu. Při vhodném výběru prostředí si lze zachovat kritický postoj k prožívanému a vědomý odstup. Ten však může být i na krátké okamžiky ztracen a intoxikovaný může propadnout panice, z pseudoiluzí se stanou iluze a halucinace, dochází k paranoidním interpretacím - bojům s démony, přichází hrůzy opravdové psychózy a agrese.
V takovém případě je potřeba odstranit hrozivé vlivy a věci, pomáhá klidný hovor. "Psychedelická dávka" (350 - 500 mikrogramů) způsobuje úplné, ale dočasné zhroucení obvyklých cest vnímání světa a sebe (mystická transcendence). Špatné tripy (panika, sebevražedné chování, deprese) se většinou objevují jen při psychedelických dávkách (200 mikrogramů a více).
Někomu se účinky LSD zdají nudné a míchají jej s jinými drogami (psilocybin, meskalin). Vizionářské stavy A. Huxley dosahoval právě kombinací 200 gama LSD a 30 mg meskalinu. Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci, poruchy vnímání a řeči, při skomírání efektů LSD je může znovu posílit. Kombinace s MDA a podobnými látkami je též možná, je ovšem potřeba dopředu znát jejich efekty. Efekty alkoholu LSD přebíjí a působí proti nim (alkohol je sedativum, LSD účinkuje jako stimulant). Při kombinaci s metamfetaminem může přijít jak extáze, tak velice nepříjemné stavy při doznívání efektu. LSD se významně používalo jako pomůcka psychoterapie, protože zpřístumňuje "jiné formy vědomí". Ukázalo se, že výsledky jsou značně ovlivněny očekáváním psychoterapeuta a že reakce se mění od osoby k osobě i při různých sezeních. Mnoho pacientů si již opakování nepřálo. Mnozí říkali, že se jim objevují vzpomínky z dětství, že jde o transcendentální zkušenost. Experimenty, které se u nás s LSD prováděly na studentech psychologie po přípravě, která zahrnovala četbu a poslech filozofických stoických textů, bylo po jednorázové dávce 300 gama zjištěno, že nedošlo ke změně skóre v dotazníku životního smyslu, statisticky významně se snížila rigidita a dogmatismus a významně se změnil postoj k neobvyklému a mystickému chápání skutečnosti. Zážitek byl hodnocen jako významný příspěvek k lepšímu porozumění sobě a k rozšíření obzoru pro hodnoty. Tyto trvalejší změny se vykládají jako následek hlubokého zážitku, jako může být i láska, smrt blízkého, prožití bouře na moři.
Huxley: "Člověk vracející se dveřmi ve zdi nikdy není stejný jako ten, který jimi prošel ven."
Po užití LSD, stejně jako po jiném intenzivním emocionálním zážitku, mohou nastávat flashbacky. Jsou to okamžiky, kdy se psychické stavy vracejí na podněty běžného světa i bez drogy. Trpí jimi asi 25% lidí - 39% z nich je má za děsivé, 57% za příjemné. Nejčastěji se objevují jako kratičké záblesky několik dní po intoxikaci večer při usínání, méně často i během dne: člověk na chvíli zase vidí zvláštní fialové halo kolem předmětů, objeví se synestezie, rovný chodník se začne hadovitě vinout. Zpravidla lze tyto vjemy vůlí modifikovat, zahnat a zase třeba úmyslně znovu vyvolat. Po užívání LSD a podobných látek se někteří lidé stanou senzitivnější k psychedelickým účinkům marihuany. Kouření marihuany je pravděpodobně jeden z nejobvyklejších zdrojů flashbacků.
CHEMIE: LSD-25 lze získat synteticky, ale je to příliš nákladné. Nejlépe se vyrábí z indolovaných alkaloidů námelové houby paličkovice nachové. Někteří studenti vysokých škol chemických si ji dovedli vyrobit dokonce i v poměrně dobré kvalitě, avšak syntéza je obecně velmi náročná. Samotná L-lysergová kyselina psychotropní účinky nemá. LSD-25 je dietylamid tartarát lysergové kyseliny, 9,10-Didehydo-N,N- dietyl-6-metylergolin-8B-Carboxamid, psychoaktivní je pouze d- stereoizomer. Při přidání atomu bromu (3-brom-N-amid) také psychotropní není (podání této látky před LSD může její účinky rušit). Dnes se LSD získává z ilegálních laboratoří, někdy s příměsemi jiných psychotropních látek, takže ji nejde přesně dávkovat, často ale velmi kvalitní. Cena je na ulici 200 Kč za "tripa" (100 mikrogramů). Amidy kyseliny lysergové byly zjištěny i v přírodě - v semenech některých lianovitých rostlin Jižní ameriky, používaných jako dysleptika. Jsou to Ipomoea Violacea (Povíjnice fialková) a Rivea Corymbosa. Obsahují d- amid kyseliny lysergové (Ergin LA-111, Isoergin), Ipomoea 0.06%, Rivea 5x méně. Též semena Ipomoea purpurea mohou sloužit jako náhražka LSD (1 semeno odpovídá asi 1 mikrogramu LSD). Průběh intoxikace těmito semeny je daleko nepříjemnější.
PŮSOBENÍ: LSD zasahuje do oblasti serotoninových i dopaminových receptorů; v podstatě je serotoninový antagonista. LSD ovlivňuje 5-hydroxytryptamin (Serotonin), inhibitorní transmitter. Když je jeho aktivita snížena, následující neuron v řetězci se stává aktivnější. Serotoninové receptory mají patrně vliv na řízení vnímání, spánku, pozornosti a nálady, takže aktivity LSD a jiných halucinogenů je možné vysvětlit jako odstraňování zábran v těchto systémech. U LSD byla zjištěna možnost kombinace s dalšími indolovými alkaloidy (psilocybinem, DMT) a meskalinem, ale ne s hašišem. Bohužel nelze plánovat průběh intoxikace, který v kombinaci s DOB může být katastrofický. LSD-25 je vůbec nejúčinnější halucinogen - k vyvolání účinku stačí spolknout 20-50 mikrogmamů, obvyklá dávka je 100 gama, v 60. letech se však běžně bralo 350 - 500 gama (tzv. psychedelická dávka). Původní popis Sandozu radí 0.5 až 2 gama/kg; začít s 25 gama a postupně po týdnu zvyšovat do dosažení optimální dávky 50 - 200 gama. V některých případech (chronický alkoholismus) je třeba až 4 gama/kg. Podává se většínou orálně (bílý prášek - tablety nebo napuštěný papírek), tj. cucá se nebo polyká. Účinky se projeví obvykle za 20 minut až hodinu, při píchnutí do žíly po několika sekundách. Dojde ke zrychlení, pak ke zpomalení tepu, zvyšuje se teplota, rozšíří se zorničky, objeví se poruchy motoriky a nepříjemné pocity. Po 2 hod. zůstává v těle 1-10% nezměněné látky. Psychotropní efekty se projevují po 30 až 90 minutách (po nitrožilní aplikaci dříve), a trvají 5 až 12 hodin. V té době je většina látky nedetekovatelná nebo vázaná na játra - působí zřejmě její metabolity. V takovémto stavu splývají smyslové vjemy, barvy jsou jasné, mění se chápání času, je narušeno tělesné schéma, norma se střídá s abnormálními prožitky. Mohou vzniknout komplikace: křeče, aj. Psychotické reakce (paranoidní bludy, halucinace, strach) vznikají i u dříve zdravých lidí (i následkem jediné dávky) - LSD je sama nezpůsobuje, může však spustit skrytou psychózu; nelze předem stanovit, kdo k ní má dispozice. Tyto stavy bývají často způsobeny nevhodnou aplikací (nepřátelské prostředí - např. ten, kdo LSD požívá a má přitom strach z policie, se může stát obětí extrémního stihomamu). Zřídka dochází k sebevraždám, při nekontrolovaném užítí v poměru 1:1000. Sidney Cohen zkoumal LSD na 5000 lidech, kteří si celkem 25000x vzali LSD. Dospěl k 1.8 psychóz, 1.2 pokusů o sebevraždu a 0.4 úspěšných sebevražd na 1000 dávek a k závěru: "LSD je úžasně bezpečná droga." Na LSD rychle vzniká tolerance (do 3 dnů), tj. další dávky brané rychle po sobě už tolik neůčinkují. Tolerance klesá stejně rychle.
NÁVYK: LSD-25 je jediná droga, u které bylo prokázáno, že má nulový potenciál fyzického i psychického návyku. Psychická závislost však trvá i týdny (nebo naopak může vzniknout averze vůči droze). Je takto někdy používáno lidmi zneužívajícími více látek jako nástroj útěků, eskapismu. Byly zjištěny indukované chronické psychotické stavy, podobné schizofrenii.
LÉČBA: Chránit před poraněním. Chlorpromazin i. m. - 50mg každé tři hodiny. Nikdy Respirin. Psychotické stavy může tlumit alkohol, vitamin B3 (nebo niacin).

3.2.2. DOM, DOB
DOM poprvé syntetizoval A. Shulgin a podobně jako LSD u Hofmanna je to jeho "problémové dítě". V polovině roku 1967 se začalo objevovat na ulicích San Francisca pod názvem STP, nebo "Super LSD". STP mělo znamenat "Serenity, Tranquility, and Peace" (vyrovnanost, klid a mír), interpretovalo se však i jako "Super Terrifying Psychedelic", "Stop The Police", nebo policií jako "Too Stupid To Puke". Ve skutečnosti jsou ta tři písmena vzata z názvu jedné naprosto nesouvisející přísady do motorového oleje; jistý expert to v populárním článku o drogách obrátil a napsal, že tato přísada do motorového oleje má psychedelické vlastnosti - ještě že děti lásky příliš nečetly. Podobně jako u LSD je člověk schopen separovat komponenty složitých věcí, vnímá více barev a vnímá je jako extrémní (mění se jejich význam), se zavřenýma očima je vidět obrázky synchronizované s hudbou, poslech hudby je neuvěřitelným zážitkem. Jako jedna dávka stačí již 3 - 10 mg, zpočátku se ale distribuovalo v 20 mg tabletách a spolu s netrpělivostí při pomalejším nástupu, než jaký je u LSD (jako obvykle nebylo známo, co to vlastně je), docházelo k častým případům předávkování. Účinky mohou trvat až 24 - 72 hodin, čím více, tím delší trip. DOM je 2,5-dimethoxy-metylamfetamin. Je velmi blízký amfetaminu, noradrenalinu a dopaminu. DOM je "čistší" 5-HT2 antagonista než LSD, příznaky jsou také podobné jako u LSD, ale při vysokých dávkách doprovázené zmateností, úzkostí a zuřivostí, svalovými křečemi a křečemi v břiše. Na to příznivě působí Valium - Diazepam, nebo opět Chlorpromazin.
DOB (bromo-STP) je chemicky 2,5-dimethoxy-bromamfetamin; spojuje strukturu amfetaminu a meskalinu. Je to psychotomimetický halucinogen. Rozšiřuje vizuální vnímavost, zesiluje barvy, přicházejí barevné, důležité sny. Efekty jsou opět příbuzné LSD. Poprvé se objevil v Británii v 70. letech jako náhrada LSD (též na papírcích, jelikož dávky jsou 1-3 mg). Aktivní je už pod 1 mg a tudíž netoxický a relativně bezpečný, ovšem byly zaznamenány i 24 až 36 h trvající tripy po předávkování (75 mg). Průběh je pak nekontrolovaný, agresivní a zuřivý. Předpokládá se, že 30 - 35 mg vyvolá smrt. Také zde je intoxikace zhoršována neuroleptiky.

3.2.3. 2C-B (2C-D, 2C-E)
2CB, CBr, bromo-mescaline, Venus, Nexus, Zenith
Účinky jsou podobné MDMA s většími vizuálními efekty, méně stimuluje, rozšiřuje všechny smysly. Přináší halucinace jako LSD, obvzláště barevné. Způsobuje zvýšenou tělesnou senzitivitu na pachy, chutě, citlivost kůže, sexuální stimulaci, zvyšuje pocit fyzického zdraví a energie, nebo na druhé straně zostření nepříjemných tělesných pocitů. Je to entogen a entaktogen. Hudba je někdy zkreslená, sochy a jiná umělecká díla jsou vnímána personifikovaně, šamanistické pocity, zvláštní sexuální zážitky (divoké, zvířecí). 2C-B je díky možnosti bohaté vizuální představivosti (snad nejsilnější halucinogen v tomto směru) a intenzivní imaginace při zavřených očích nástroj k učení a růstu. Při vyšších dávkách (nad 30 mg) je intenzivně halucinogenní, může produkovat zážitky opuštění těla. Někteří lidé to mohou těžko snášet; tyto dávky jsou většinou nepříjemné. Ještě do podzimu 1993 bylo 2C-B v USA legální a používalo se v psychoterapii. Užívá se v dávkách 12-24 mg šňupáním (bolestivé - nerozpouští se ve vodě), lze ho i jíst, trip trvá 3-8 hodin. Chemicky je 2C-B 4-bromo-2,5-dimetoxyfenetylamin, fenyletylaminový analog DOB, je bezpečnější. Neexistuje návyk a nejsou známy žádné vedlejší efekty. V dávkách 10 - 20 mg je to prý afrodisiakum, pro tyto účely je možné jej kombinovat s MDMA - 2C-B se vezme asi 3 h po běžné dávce MDMA. Říká se, že 2C-B je taková třída, že další kombinace nejsou k ničemu.
2C-D (LE-25)
Je 2,5-dimetoxy-4-metylfenetylamin (příbuzný DOM), působí v dávkách 20-60 mg, trip trvá 4-6 h, je velmi barevný. Nedělá moc samo, ale potencuje účinky ostatních látek, aniž by je zabarvovalo vlastními efekty. Nad 150 mg působí naplno jako 2C-B.
2C-E
Také rozšiřuje estetické vnímání, někdy velice zvláštním způsobem, ještě však není plně prozkoumána. Je to 2,5-dimetoxy-4-etylfenetylamin, jeho amfetaminový analog je DOET. Působí 8-12 h při dávkách 10-25 mg, stejně jako u předchozích se u vyšších dávek projevují spíše nepříjemné efekty.

3.2.4. PCP
"Brání mozku jasně rozeznávat mezi informacemi smyslových orgánů a duševními jevy (city, myšlenky). Dojde k chaosu reality a fantazie, vnějšího a vnitřního světa." Kdo užívá týden, musí dávku postupně zvyšovat. Šíří se heslo: "Když vezmeš a přežiješ, jsi správný chlap." Dávka několika mg vyvolá euforii a neklid, vyšší dávky způsobují zuřivost, poškozování sebe a okolí (není cítit bolest), s čímž se mísí ospalost, apatie a křeče. K smrti dojde po ochrnutí dýchacího centra. PCP je z této skupiny nejhorší. Tato droga skutečně zabíjí! Je to phencyclidin,1-/1-fenyl- cyklohexyl/-piperidin. V roce 1957 byl zaveden jako ultrakrátce působící narkotikum (Sernylan), později vyřazen, nebo nahrazen Ketaminem. Od r. 1967 se rozšířilo jeno pouliční, nemedicínské použití. Vyrábí se levně ze tří látek a prodává se většinou jako "Angel dust", nebo "Droga šílenství" ve formě ke šňupání, spreje, pilulek čípků i injekcí. Často je bez výstrahy obsaženo v marihuanovém jointu nebo vydáváno za meskalin. Též hispánské gangy v New Yorku si do PCP namáčejí cigarety. Látka se vylučuje několik dní. Spojuje se tady účinek halucinogenu, budivého aminu a hypnotika. Průběh tripu je zcela nevypočitatelný. V USA PCP vyzkoušely už miliony lidí - ale také už v r. 1978 bylo 100 mrtvých a 10000 dodaných na resuscitaci. Působí hlavně na hippocampus. Někteří lékaři tvrdí, že ke spolehlivému vnímání dojde až za dva roky po vysazení užívání - objevují se totiž "flash-back" stavy jako po LSD a hašiši, post-PCP deprese a jiné psychózy. Na akutní stav zabírá Chlorpromazin, Meperidin.

3.2.5 Ketamin
Káčko (K, Ket, Special K, Vitamin K, Cat Valium)
Svět se vzdaluje, odeznívá, pocit hučení v hlavě, jako při nedostatku kyslíku nebo krve. Po chvíli nelze rozlišovat čas, určit, co se stalo a co ne, co je a co není, co má význam. Začíná prožívání velmi hlubokých proudů lidské existence, s telepatickými vjemy kontaktu s jinými lidmi. Pohyb v neznámém velmi zvláštně zakřiveném prostoru, který má význam událostí, osob a jejich vztahů na zcela jiné rovině (těžko popsatelné), než jak je vnímáme normálně. Hudba zní nebesky a smrterně zároveň a prohlubuje fatální pocit nevratnosti, jako po smrti. Ketamin, to je síla. V menších dávkách, nebo při ústním požití mají prostory a vztahy konkrétnější obrysy, při otevřených očích do nich pronikají i reálné vjemy. Díky absenci tělesných pocitů je vše jako ve virtuální realitě.
Ketamin je anestetikum, velmi dobře vyzkoušené ve Vietnamské válce a má se za to, že je to jedna z nejbezpečnějších drog. Způsobuje disociaci - oddělení vědomí od těla. Zážitky se liší podle způsobu aplikace: objeví se fragmentace, chaos, u hudby (která má být psychedelická, S. Grof doporučuje pomalou a rozpínavou hudbu, neměla by být moc nahlas) se zužuje šířka pásma vnímaných frekvencí. Vůně a chutě mizí. Někdy se míchají časové souvislosti, přicházejí i zážitky smrti. Asi po půl hodině se vrací ostřejší zrak a schopnost řeči (po i.m. dávce). Je opět vhodné vytvořit si pro trip příjemné přátelské prostředí, protože všechno závisí na náladě. Ketamin je empatogen, při tripu je možné cítit přítomnost mnoha lidí a porozumění s nimi. Běžná dávka je i.m. 2 mg/kg ("dobré" účinky už od 0.5 mg/kg), stav polo-bezvědomí se dostaví do 2 minut a trvá 20-30 minut. Anestetické efekty trvají pak dále až 4 hodiny a mohou být provázeny silnou nevolností a neschopností pohybu. Perorálně je nutno brát asi 4x více: prášek (získá se zahřátím) se zalije 1 cm horké vody, rozmíchá, a přidá se něco kyselého, např. pomerančový džus. Efekt se pak dostaví za 15-20 minut a průběh je lehčí a delší (2-3 h.). Aplikovat lze i i.v., s velmi rychlým a silným efektem (není radno píchat si ho vlastnoručně a vestoje).
Ketamin je chemicky příbuzný s PCP, jeho původ spadá někdy do let 1963-65, kdy se vyvíjela skupina phencyclidinů (Cl-395, PCP, Sernyl, Cl-400, Cl-581 = Ketamin). Je to 2-(2-Chlorophenyl)-2-methylamino-cyklohexanon. Ovlivňuje 3 receptory: NMDA, Sigma a PCP2, fyziologické příznaky jsou zvýšený krevní tlak, nausea. Pokud se Ketamin bere příliš často, nastává vůči němu rezistence a doba tripu se zkracuje; přestávky by měly být alespoň měsíc. Nesmí se používat s alkoholem, barbituráty, Valiem (LSD, MDMA jsou v pořádku). Předávkování nic nepřinese, je nepříjemné, nebezpečné až při 20 mg/kg. Ketamin je dnes používán pouze veterinárně.

3.2.6. Další (E4Euh, DIPT, ALD-52)
E4Euh (Intellex) je dlouho působící (14h) derivát amfetaminu, aktivní perorálně (10 - 20 mg). Má zvyšovat inteligenci s některými efekty MDMA. Nedá se kombinovat s LSD. DIPT je aktivní perorálně a má dosti specifické působení. Pouze mění vnímání hudby. ALD-52 Je N-acetyl-LSD, začalo se vyrábět jako náhražka ilegálního LSD. Trip má hladší průběh, EEG na intoxikovaných ukazuje stav relaxace, na rozdíl od vln koncentrovanosti po LSD.

4. Psychotropní látky
4.1. Nootropní látky (chytré drogy) 4.2. SSRI antiddepresiva 4.3. Psychotropní látky jiných skupin
Psychotropní látky v této sekci jsou většinou drogy, které nějakým způsobem mění psychickou činnost. Často to jsou léky, které mají ve vysokých dávkách psychedelické, silně sedativní nebo stimulační účinky, tradičně ovšem nespadají do obvyklých kategorií. Tyto léky nejsou žádnou okrajovou záležitostí. Právě ony prášky na spaní, proti bolesti a depresím tvoří neviditelnou základnu pyramidy drogové závislosti.

4.1. Nootropní látky
4.1.1. Piracetam 4.1.2. DMAE, cholin, lecitin 4.1.3. Hydergin, sulbutiamin 4.1.4. Vasopressin 4.1.5. L-fenylalanin 4.1.6. Pemolin
Též nazývané "smart drugs", chytré drogy, drogy informačního věku se začaly zneužívat asi na počátku 80. let. Pomáhaly srovnat mozkovou činnost po dlouhých parties bez spánku, případně zorganizovat mozkovou činnost rozházenou extasy a marihuanou. V devadesátých letech jsou spojeny též s vlnou RAVE hudby a se snahou dotyčných lidí vybičovat kreativní a intelektuální schopnosti mozku: ".. jako bych se celou tu dobu před tím díval do světa přes špinavé sklo, které najednou někdo umyl." Jsou k dostání v lékárnách, volně, nebo na lékařský předpis. V některých zemích jsou bohatě inzerovány např. na školách a rodiče je dětem nutí před zkouškami, aby se více naučily. Paradoxem však je, že testy těchto látek na pokusných skupinách nikdy zvláštní zlepšení mozkové činnosti neprokázaly. Nootropní látky je nová skupina farmak, která působí příznivě na proces učení a paměti a na kvalitativní poruchy vědomí. Nejde o stimulaci ve smyslu, jakým účinkují psychostimulancia, ale spíše o normalizaci činnosti buněk CNS zlepšením metabolismu glukózy, aktivací syntézy ATP, ADP aj. To zvyšuje odolnost buněk k hypoxii a urychluje jejich restituci po poškození. Nezdá se, že by působily velké změny ve zdravém organismu. Většinou nejsou toxické a berou se dlouhodobě, mohou ale způsobit nespavost, nevolnost, útlum, deprese. Obecně by je neměli brát lidé s vysokým krevním tlakem a srdečními problémy a se sklony k psychóze (tj. i k depresím).

4.1.1. Piracetam
Kalicor, Nootropil, Cerebroforte, Encefalux, Psychotron, Stimucortex, UCB-6215
Je kognitivní posilovač při nedostatku kyslíku, používá se k léčbě senilní demence, závratí, alkoholismu apod. Zlepšuje paměť, podporuje výměnu informací mezi levou a pravou mozkovou hemisférou (považováno za kreativitu). Celkově zlepšuje metabolismus šedé mozkové kůry (prokrvení, spotřeba glukózy) a dá se považovat za CNS stimulant - člověk je aktivnější, bystřejší, více se směje. Zlepšuje sexuální prožitek. Subjektivně působí pocity pročištění mozku, zostření vnímání apod. Má regenerační efekt. Piracetam, vyvinutý UCB Laboratories v Belgii (2-oxo-pyrrolidin acetamid) je GABA analog (gamma-amino-butyricové kyseliny, což je mozkový neurotransmiter), přes GABAergní systém však nepůsobí, je tudíž podstatná spíše jeho podobnost pyroglutamátu (2-oxo-pyrrolidin karboxylová kyselina). Pro zneužívání se bere 2400 - 4800 mg denně ve třech dávkách (v lékařském použití mnohem méně). Probuzení na začátku však vyžaduje 4 až 8 g. Efekty se dostaví po 30 - 60 minutách. Jeho efekt zvyšuje požití DMAE, cholinu, centrofenoxinu nebo hyderginu. Pravděpodobně totiž zvyšuje spotřebu acetylcholinu, který je potřeba doplnit. V dnešní době lze u nás v lékárnách dostat i bez přepisu Kalicor (30 kapslí po 400 mg za 45 Kč).

4.1.2. DMAE, cholin, lecitin
DMAE je dimetylaminoetanol, stimulující produkci cholinu v mozku. Cholin (trimetylaminoetanol) podporuje produkci acetylcholinu, hlavniho mozkového neurotransmiteru. Vyskytuje se v různých solích, včetně fosfatidyl cholinu, který je aktivní složkou lecitinu a pomáhá též při poruchách metabolismu. Acetylcholin zvyšuje inteligenci, usnadňuje učení, zlepšuje paměx a vůbec náladu a vitalitu. Berou se různé dávky, např. 3 g cholinu denně ve třech dávkách, nebo gram DMAE stejným způsobem (efekt se dostaví po dvou týdnech, při vyšších dávkách dříve), plus 500-1000 mg vitamínu B-5 pro podporu přeměny cholinu na acetylcholin (B-5 je kyselina pantotenová - lze nalézt v multivitamínech, SEMTEXU..., stačí i její vápníková sůl, calcium pantothenate).

4.1.3. Hydergin, sulbutiamin (Arcalion)
Hydergin má být ta pravá "chytrá pilulka". Zabraňuje poškození mozkových buněk (např. volnými radikály) a léčí, pokud již k poškození došlo. Zvyšuje mentální schopnosti a zpomaluje procesy stárnutí, zlepšuje metabolismus mozku a zvyšuje produkci dopaminu. Imituje látku zvanou faktor nervového růstu, díky které rostou dendrity - informační vlákna (pozorováno jako efekt učení). Hydergin produkuje firma Sandoz, kde jej v ergotech objevil kdo jiný než A. Hofmann. Dávky jsou 9 - 12 mg denně. Je i ve vysokých dávkách netoxický, zpočátku ale způsobuje nevolnost. Efekty se projeví za několik týdnů či měsíců. Sulbutiamin je podobný hyderginu, ale lepší. 2 x 200 mg denně po 20 dní, více jak 600 mg způsobuje bolesti hlavy.

4.1.4. Vasopressin (Diapid)
Je přirozený mozkový hormon zajišťující pozornost, koncentraci, paměť a vybavování. Usnadňuje učení a je dobrý se při zkouškách. Produkci vasopressinu snižují látky jako kokain, LSD a amfetaminy. Používá se jako sprej do nosu, 2 - 4 vstřiky 2 - 3 x denně. Působí ihned. Občas způsobuje nepříjemné vedlejší účinky včetně tečení krve z nosu a bolesti.

4.1.5. L-fenylalanin
Se přeměňuje v tyrosin, prekurzor k tvorbě noradrenalinu a dopaminu v mozku. Tím se zvyšuje aktivita snižuje potřeba spánku. Bere se 500 - 1000 mg spolu s 1 g vitamínu C a 30 - 50 mg B6. Dobrá kombinace je též 500 mg L-fenylalaninu s 350 mg DMAE třikrát denně + multivitamín. Nesmí se používat s MAO inhibitory či při vysokém tlaku.

4.1.6. Pemolin (2-imino-5-fenyl-4-oxazolidinon)
Pemolin používali během druhé světové války američtí a britští letci k udržení pozornosti během dlouhotrvajících náletů. Na rozdíl od amfetamínů, používaných nacistickou armádou, se u pemolinu neobjevují po požití vážnější negativní příznaky (u němckých letců byly po požití amfetaminů shledávány příznaky silného srdečního stresu, vysychání sliznic, křeče mimického svlastva apod.). V dávce od 20 do 50 mg (orálně) se dostavuje silně tonizační účinek na lidskou psychiku, v kombinaci s některými testosterony, strichninem a přípravky z yohimbe se používá jako lék na impotenci a konečně jeho sloučenina s hořčíkem je součástí léčiv zpomalující nástup stařecké senility, zlepšující paměť a působící jako účinné afrodisiakum.

Kromě uvedených jsou další známé preparáty meclofenoxát (Lucidril), piritonol (Enerbol, Encephabol), naftidrofuril (Dusodril), DHEA (dehydroepiandrosteron), hydergin, sulbutiamin (Arcalion), vinpocetin (Cavinton), deprenyl (Eldepryl), žen-šen apod.

4.2. SSRI antidepresiva
4.2.1. Fluoxetin (Prozac) 4.2.2. Fluvoxamin
Patří sem prozac, paxil, zoloft. Jsou to tzv. serotonin reuptake inhibitors, léky, jež normalizují stav serotoninu a dopaminu v mozku. Psychickou energii a dobrou náladu, nebo naopak depresivní stavy ovlivňuje právě hladina serotoninu v mozku; Serotonin a dopamin jsou hlavní mozkové neurotransmittery. SSRI se používají se na léčbu depresí.

4.2.1. Fluoxetin (Prozac)
Prozac, droga, na které jede půl Ameriky, byla Timothym Learym označena jako LSD 90. let. Je to atypický SSRI, netlumí myšlenkové pochody, naopak někdy vede k subhalucinacím, způsobuje nespavost a někdy bolesti hlavy. Proti typickým přípravkům, jako je fluvoxamin má více vedlejších účinků. Předpokládá se, že účinkuje zvášením dopaminové neurotransmise přes nepřímou stimulaci serotoninových 5-HT2A receptorů.
Dá se koupit v lékárnách, ovšem je u nás velmi drahý (asi 1000 Kč za 30 dávek).

4.2.2. Fluvoxamin
Fluvoxamin je typický serotonin reuptake blocker, takže navozuje spánek, zpomaluje myšlenkové pochody, snižuje agresivitu, tlumí bolesti hlavy, snižuje reakci na stres. Způsobuje emoční indiferenci, tlumí všechna citová hnutí, včetně lásky. Je to úspěšný přípravek firmy Duphar, odzkoušený časem. Používá se v hojné míře k normalizaci nepřijemných účinků Fluoxetinu. Nespavost a bolesti hlavy navozené 20 mg Fluoxetinu lze redukovat použitím 100 mg Fluvoxaminu. Pravděpodobně stimuluje 5-HT serotoninové receptory. Je to velmi lehký halucinogen.

4.3. Psychotropní látky jiných skupin
4.3.1. Barbituráty 4.3.2. Nebarbiturátová hypnotika 4.3.3. Běžná analgetika obsahující fenacetin 4.3.4. Neuroleptika 4.3.5. Trankvilizéry 4.3.6. Silná analgetika 4.3.7. Methadonová skupina 4.3.8. Těkavé látky 4.3.9. Kysličník dusný 4.3.10. Poppers (izopentylnitrit) 4.3.11. GHB
Některé léky, jako barbituráty, analgetika, neuroleptika, antidepresiva, trankvilizéry apod. mohou také vyvolat pozměněné psychické stavy. Často je používají osoby závislé na jiných drogách pro modifikaci rauše či zmírňování odvykacích příznaků.

4.3.1. Barbituráty
Jsou rozšířeny hlavně jako hypnotika. Působí také v bdělém stavu ke tlumení působení nepříznivých zevních vlivů nebo tělesných pocitů.

4.3.2. Nebarbiturátová hypnotika
Přemůže-li se jejich tlumivý účinek, mají dráždivý a euforizační výsledek, a to zvláště po vysokých dávkách. Poté zase dochází ke spavosti.

4.3.3. Běžná analgetika obsahující fenacetin
U mnoha osob vyvolávají euforii. Způsobují hnědožluté až našedlé zabarvení kůže.

4.3.4. Neuroleptika
Je to nejstarší a také největší skupina psychofarmak. Jejich hlavním účelem je léčba psychóz, tedy "integrace psychiky". Antipsychotické působení, zejména u schizofrenních psychóz, je prověřeno nesčetnými dvojitě slepými (double-blind) studiemi. Zde se většinou používají k odstranění nepříjemných příznaků intoxikace jinými drogami. Tak postupují zkušení závislí. Neužívají se běžně, avšak děti a mládež, která chce zažít psychické změny, polyká i tato léčiva. Neuroleptický syndrom, vyvolaný těmito látkami je směsí účinků žádoucích a nežádoucích: je to stav jisté lhostejnosti k podnětům ze zevního prostředí i ke stimulům přicházejícím z organismu, který je zpravidla provázen nechutí k pohybu, snížením iniciativy a extrapyramidovým syndromem. Nežádoucím účinkem (zneužívaným) je též vznik organického psychosyndromu s kvalitativní poruchou vědomí (delirantní stav). Nejrozšířenější chlorpromazin (Largactil, Plegomazin, Chlorazin) byl objeven v roce 1950 Charpentierem v laboratořích firmy Specia (Francie); má biologický poločas 30 h, dávka při akutním stavu 100 mg. Thioridazin funguje podobně, Chlorprothixen 9 h, 44 mg, Perfenazin 9 h, 9 mg, Haloperidol 20 h, 2 mg. Měla by se dodržovat zásada monoterapie, tj. užívat pouze jeden preparát. Neuroleptika se navzájem nepotencují.

4.3.5. Trankvilizéry
Anxiolytika, antifobika Jsou předurčený ke (zne)užívání, poněvadž snižují strach, uvolňují, snižují vliv nepříjemných vnějších zásahů. Staly se téměř farmaky všedního dne, jelikož místo neuróz jsou jimi potlačovány i běžné přirozeně vzniklé psychické stavy. Jako vedlejší účinek vždy ve větší či menší míře ovlivňují vigilitu, proto pod jejich vlivem nelze konat práce vyžadující soustředěnou pozornost. Původně to byly hlavně propandioly (Meprobamat), nyní většinou deriváty benzodiazepinu (Diazepam - Valium, chlordiazepoxid - Librium: účinek přes 24 h, Oxazepam, tofizopam, bromazepam: méně než 12 h, Nitrazepam, flunitrazepam - Rohypnol, alprazolam: 12 - 24 h apod.). Účinky při delším požívání klesají. Jsou nebezpečné, mohou vytvořit i těžkou závislost s abstinenčními syndromy včetně epileptických paroxysmů. S alkoholem mohou vyvolat mimořádné stavy.

4.3.6. Silná analgetika
Jde např. o Tilidin (Valoron), blízký phencyclidinu, deriváty dihydromorfinu, dihydrokodeinu a morfinanové deriváty, benzomorfany (Fortral) i látky obsahující pethidinovou skupinu (Dolantin).

4.3.7. Methadonová skupina
Tyto látky jsou určeny hlavně k potlačování odvykacích příznaků při vysazení opiátů. Mají nahradit používanou drogu a pak se má dávka snižovat, až bude osoba zbavena závislosti. Fentanyl, 80x až 400x silnější než morfin se začíná rozmáhat v USA, u nás nezletilí berou Trifenidyl, který ve velké dávce působí jako halucinogen, je ale schopen vyvolat i vážnou otravu. Methadon, 1-metyl-4-oxo-3,3-difenhexyl účinkuje centrálně podobně jako morfin, ale je silnější a méně hypnotický. Nejvyšší jednotlivá dávka perorálně a podkožně 20 mg, terapeutická dávka je 2 až 10x nižší.

4.3.8. Těkavé látky
Bývají to výpary toluenu, éteru, benzínu, chloroformu, trichloretylénu (Narcogen), tetrachlórmetanu v různých čistících prostředcích a lepidlech. Inhalace se vyhledává buď pro euforizující působení, nebo pro komplex příznaků obluzeného vědomí - iluze, halucinace, změny nálady, jenž se dostavuje po inhalaci trvající i desítky minut. Vcelku lze "sniffing", inhalaci těkavých rozpustidel a výparů lepidel umělých hmot považovat za zábavu převážně mladistvých. Účinek trvá 30 - 45 min po skončení čichání. U 130 lidí vyšetřovaných během dvou let nebyly zjištěny žádné hrubé změny EEG a jaterních funkcí, ani v krevním obrazu. Pokud sniffer přestává čichat, jakmile se cítí pod vlivem drogy, je tato forma používání psychotropních látek relativně bezpečná (ovšem vyvolává návyk!). V praxi ale smotek nasycený čichanou látkou zůstane ležet na nose i ústech dotyčného ve stavu těžké opojenosti (nebo i v igelitovém sáčku přetaženém přes hlavu) a nastává smrt následkem ochrnutí dýchacího centra.

4.3.9. Kysličník dusný
Oxid dusný, rajský plyn (N2O) je nejedovatý, nehořlavý a nevýbušný plyn nasládlé chuti. Jeho anestezující účinek objevil Humprey Davy r. 1799. Je to prostředek celkového znecitlivění. Je-li podáván sám, působí cyanózu a hlubokou narkózu, která by vyústila v udušení. Používá se proto vždy ve směsi s kyslíkem. Po zastavení přívodu N2O se citlivost velmi rychle vrací. Vylučuje se z organismu nezměněn. Během narkózy rajským plynem se obvykle popisují vjemy zvonění v uších, nezřídka vyvolává vzpomínkové klamy.

4.3.10. Izopentylnitrit (izoamylnitrit)
Poppers, Popers, Fun love
Toto farmakum, působící rozšíření cév, se předepisuje pacientům s angínou pectoris a některými druhy astmatických potíží pro odstranění akutních bolestivých stavů. Je distribuováno v malých skleněných lahvičkách; aplikační formou je inhalace (obvykle 0.2 ml což se provádí tak, že se lahvička přiloží k nosní dírce a konzument se zhuboka nadechne (asi 5 až 6 sekund), pak ještě jednou u druhé nosní dírky). Fyziologický efekt spočívá v mírném uvolnění svalstva a navození týchž pocitů, jaké vyvolává rajský plyn. Vynikající je kombinace s marihuanou. Při používání je lepší sedět než stát. Kontraindikace: snižuje krevní tlak, u osob s nízkým tlakem se mohou objevit bolesti hlavy, srdeční slabost. Obvykle se však negativní příznaky nevyskytují. Je používán také jako afrodiziakum (především homosexuály) a dá se sehnat v sexshopech. Ve francii stojí jedna lahvička okolo 100 franků.

4.3.11. GHB
gama-hydroxybutyrát
Před časem se mě ptal přítel: "Už jsi slyšel o GHB? Hit loňského léta, už na to zemřelo spousta lidí!" Ukazuje to na obecnou dezinformovanost o této relativně nové droze. GHB je anestetikum, dříve používané v širokém spektru léčby, od pomoci při porodu přes insomnii a narkolepsii (poruchy spánku), po léčbu závislých na alkoholu. V 80. letech si ji oblíbili kulturisté a začala být také používána jako rekreační droga, nabízející příjemný pocit lehkosti, podobný alkoholu, avšak bez kocoviny a se silnými prosexuálními stimuly. Působí jako afrodisiakum převážně díky uvolnění a ztrátě obav, zejména u žen prohlubuje a prodlužuje orgasmus, je však težší a delší jej dosáhnout. Relaxace, klid, citlivost, lehká euforie, tendence verbalizovat, příjemná otupělost, žádné dojezdy a kocovina. Není radno řídit automobil nebo vykonávat jinou činnost vyžadující pozornost při intoxikaci GHB!
PŮSOBENÍ: Účinek se dostaví za 5 - 20 minut a trvá 1.5 - 3 hodiny a je silně závislý na dávce. Ta se pohybuje od 0.75 g do 1.5 g, 2.5 g stačí na navození spánku, anestetická dávka je 4 - 5 g. Malé zvýšení dávky může mnohokrát zintenzivnit efekt; vysoká dávka většinou navodí spánek. GHB je nebezpečná svou schopností vytvářet psychický návyk, protože produkuje skutečně příjemné stavy. Koho přitahují trankvilizéry nebo alkohol, měl by si dát pozor, jelikož netoxicita látky vybízí k opakovaným intoxikacím mnohokrát denně a v nekontrolovaných dávkách. V uplynulých 30. letech byly lékařské zprávy o GHB velmi pozitivní, popisující ji jako bezpečnou látku nez negativních účinků při dlouhodobém užívání, naprosto netoxickou a bez vážnějších vedlejších účinků. Na přelomu 90. let však americký úřad FDA oznámil sérii "otrav" spojených s GHB a látka byla brzy zakázána. GHB může být skutečně nebezpečná, hlavně pro epileptiky, ve vysokých dávkách a v kombinaci s dalšími drogami, zejména alkoholem a sedativy vůbec! Mohou se dostavit komatózní stavy, svalové třesy a křeče, težká otupělost, nebo bezvědomý spánek. Žádné úmrtí však není známo a postižení mají velkou pravděpodobnost, že se zotaví bez následků. Terapeutický spánkový program, při kterém se aplikovalo 6 - 8 g denně po dobu 8 - 10 dní neprokázal žádné vedlejší účinky.
CHEMIE: GHB je látka vyskytující se přirozeně v mozku, v nejvyšší míře v hypothalamu a bazálních gangliích. Dala by se charakterizovat jako neurotransmitter, i když nesplňuje všechny podmínky pro toto označení. V každém případě je to metabolit a prekurzor GABA (gama-amino-butyrická kyselina, gama-aminobutyrát). První ji syntetizoval H. Laborit v 60. letech, když zkoumal účinky GABA. GHB dočasně blokuje uvolňování dopaminu v mozku, což vede k jeho zvýšené zásobě. Po odeznění účinků drogy se dopamin uvolní nárazově a patrně způsobuje efekt náhlého probuzení ze spánku po GHB. Často to vede k aplikaci další dávky. GHB stimuluje produkci růstového hormonu a acetylcholinu.

5. Konopí
5.1. Marihuana 5.2. Hašiš
Konopí (Cannabis sativa, cannabis indica) poskytuje halucinogeny a tišící prostředky, včetně marihuany, tetrahydrocannabinolu (THC, Marinol), hašiš, a hašišový olej (hash oil). Konopí však nejsou jen drogy; kdybu jeho pěstování nebylo zakázáno, měli bychom rostlinu, která poskytuje vlákna na výrobu textilu a papíru, z které se dá destilovat benzín, biologicky mnohem čistší, než ten, co se používá dnes, mohli bychom jíst její semínka, bohatá na proteiny a mastné kyseliny, vhodná i při dietách pro svou lehkou stravitelnost (psychotropní účinky nemají), nemluvě o jejích kvalitách jako dávno známého všeléku. Kromě toho konopí roste téměř všude, bez potřeby ohromných dávek pesticidů a hnojiv jako u ostatních plodin. Téměř nevyčerpává půdu; může růst na jednom místě třeba dvacet let. Mnohým civilizacím již pomohlo přežít právě konopí. Marihuana bývá směs listů, květů a stonků rostliny, hašiš je vlastní pryskyřice konopí. Spíše než do halucinogenů se tyto drogy řadí mezi psychodysleptika, látky, které především mění kvalitu psychické činnosti. Po aplikaci se projevují poruchy vnímání, emocí, myšlení. Uklidňování nebo stimulace nejsou tak výrazné. Pokud nejde o těžkou otravu (too stoned), nedochází k poruchám vědomí: Cannabis vyvolává opojení, které je sice nesmírné, rozhodně ne však zdrcující. Na rozdíl od skutečných halucinogenů totiž nenarušuje sebekontrolu, umožňuje intenzivní soustředění, které je možné nasměrovat k rozvíjení představivosti (což tvrdí četní hudebníci a jiní umělci, ať už západní, nebo orienální), nebo i směrem k duchovním praktikám. Dlouhodobé užívání konopí jakoby (díky zkušenostem sahajícím až kamsi do dob našeho sibiřského neolitu) nevyvolávalo žádné vedlejší účinky. Změny na chromozomech sice u jeho poživačů sice zpozorovány byly, ne však ve větší míře, než při užívání kávy či aspirinu. Jakékoli poškozování paměti a mozku je dnes již vědecky vyvráceno metodou, která dokázala rozpoznat i efekty učení na mozkových buňkách. Byly však zaznamenány pozitivní lékařské vlivy, a to jak tradičními čínskými lékaři, tak i moderními specialisty a terapeuty.
Konopí seté je nápadná rostlina dorůstající výšek 2 - 3 m, konopí indické je menší (1 m) a má delší listy. V Holandsku se prodávají semena vyšlechtěných odrůd, jež lze pěstovat i doma ve sklenici. Konopí totiž potřebuje hodně světla, bez něhož správně nevyroste; při domácím pěstování, ať již kvůli skrytí či urychlení se umisťuje do uzavřené místnosti polepené AL-fólií matnou stranou navrch, ve které se svítí výkonnými výbojkami. Osvětlení by mělo být 10 000 - 30 000 lumenů na čtvereční metr (to je když vám expozimetr poradí pro film ISO 100 clonu 11 - 20 při závěrce 1/125 s), při růstu méně, když kvete více. Vypěstovat se dá např. tímto způsobem: 14 týdnů svítit 18 h denně, pak dobu osvětlení zkrátit na 12 h a vytvořit tak podzim, a za dalších 6 týdnů by měly rostliny kvést. Nesmí se též zamomenout na větrání. Při umělém osvětlení se dá vypěstovat kdykoli během roku, ve volné přírodě se sází 1. května. Jak konopí dorůstá, mají nové a vyšší lístky více a více THC. Nejvíce je ho pak v paličkách květů samičích rostlin (pěstují se pouze samičí; jakmile se dají rozeznat, samčí se odstraní, nebo se nechá jedna kvůli semínkům).

5.1. Marihuana
Maria Johanna, marjánka, maruška, tráva, zelí (Marijuana, buddha, blunt, Mary Jane, grass, weed, smoke, ganja, pot, dope, boo, gage, ju-ju, indian hay, reefer, joint, doobie, spliff, number, giggle-smoke, Acapulco gold, Sensimilla, Skunk, Purple Sensi, Thai)
Marihuana, Budič smíchu, zdaleka není objevem šedesátých let tohoto století. Konopí je součástí těch nejstabilnějších a nejdéle existujících kultur. Psychofarmakologické studie z poslední doby ukazují, že aktivní složka konopí - tetrahydrocannabinol - má v lidském mozku vlastní receptor, což naznačuje, že člověk a marihuana k sobě mají dávný předkulturní vztah (čínským znakem pro konopí je velký "člověk"). Drogy z konopí často hrály důležitou roli při rituálním spoijení s božstvy, i když jejich použití jako lék či mast pro duchovní, meditační, euforické a relaxační účely bylo většinou tabu. V letech 1430/31 byla i Johanka z Arku nařčena z užívání nejrůznějších "čarodějnických" bylin včetně konopí. V mnoha starých buddhistických legendách je zase psáno, že "Siddhárta" (Buddha) sám užíval a nejedl nic jiného než konopí a jeho semena, a to oněch 6 let předcházejících jeho osvícení a zjevení čtyř velkých pravd buddhismu. Představivost ovlivněná zkušeností s houbami a konopím vytvořila ve fantazii Lewise Carrolla Alenku v říši divů. Konopí si od počátku našeho století užívaly téměř čtyři generace Američanů. Prakticky každý v téhle zemi býval od svého dětství v povznesené náladě díky jeho užívání. Tehdy to ještě doktoři nepovažovali za zlozvyk, který plodí protispolečenské nálady nebo násilí a předepisovali extrakty jako lék i dětem. Náruživí kuřáci konopí byli i Mexikánci, jak vidno i z originálního textu písně 'La Cucaracha'. Celkem lze říci, že požívač marihuany prochází dvěma stadii: stadiem sevřenosti a úzkosti a stadiem euforie a vnitřní blaženosti. V tomto druhém stadiu si někteří počínají velmi dětinsky, dělají nesmyslné věci a upadají občas do neztišitelného smíchu. Tato dobrá nálada někdy přejde v pláč a tělesnou i duševní kocovinu. Rozkoš nemá ráz ukojení, spíše čisté spokojenosti jako po dobré zprávě nebo po úspěchu. Smysly jsou někdy zostřeny, zejména sluch a chuť. Jídlo třeba nabývá nevšední chutnosti, šramot zní jako rány z děla. Zrakem vnímané je někdy zkresleno, charakteristické je špatné odhadování času a prostoru. Nejproslulejším místem, co se týče marihuany, je dnes Amsterdam. Již od r. 1975 není v Nizozemsku vlastnictví, výroba a prodej do 28g marihuany trestným činem a je úřady prakticky tolerováno (snaží se oddělit trh tvrdých a měkkých drog, kontrolovat je a závislým na tvrdých drogách pomoci, což se jim daří). I když to úplně legální zase není, existuje podle odhadů v Amsterdamu 200-600 "cofee-shops", kde se u pultu, v oddělené kukani jako ve směnárně, nebo u nenápadného člověka v rohu vyskytuje "menu" různých druhů silné trávy, kterou je možno zakoupit v cenách pod 20 guldenů za gram (joint). U nás je cena okolo 50 Kč za gram, u dealerů se dobrá tráva blíží spodním cenám hašiše, většinou však stále platí, že se u nás tráva nekupuje; šíří se zdarma mezi přáteli.
Konopí se používá v různých formách - ganja (samičí květenství čili palice pokryté lepkavou pryskyřicí), bhang (horní listy samičí rostliny), charas (pryskyřice setřená rukama ze samičích květenství) a hašiš (pryskyřice extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná). Termíny bhang a hašiš jsou v některých místech používány pro nápoje připravené z konopí: "Bhang" je slabší než jiné produkty z konopí a říká se o něm, že zklidňuje krev. I proto, že se často konzumuje jako tekutina, bývá v horkém počasí považován za zdravější než normální kouření. Připravuje se asi takhle: Vezme se okolo půl libry konopí, a to listy, při slabé kvalitě raději poupata. Semena se od listů neoddělují. Zahřívají se na suché pánvičce na středně silném plameni, až jsou listy křupavé a začnou se uvolňovat vonné silice. Směs na pár minut namočí do studené vody, která se z ní poté jemně vymačká. Listoví dáme do vhodné nádoby paličkou jej mícháme a roztloukáme asi dvě hodiny. Samozřejmě lze použít mixér. Pak přichází čas chuťových přísad - přidáme mandle, pistácie, pepř, skořici, mák, slunečnicová semínka ... podle chuti. Dovedeme Bhang do konzistence jemné kaše, vyškrabeme do bavlněného plátna, které napneme přes kbelík nebo hrnec a lijeme na něj tenounkým pramínkem studenou vodu, zatímco druhou rukou se musí kaše jemně hníst prsty. Pokračujeme tak dlouho, dokud voda, která odkapává do kbelíku, je zeleně zabarvená. To jest hledaný nápoj. Mělo by ho být asi čtyřicet porcí. Ze špatné či slabé trávy nebo pro přípravu dalších pokrmů je vhodné možné udělat konopné máslo, posvátné ghí, a to tak, že rozehřejeme asi 0.5 kg másla a vsypeme do něj 100 g co nejjemnějšího prášku ze suchých listů. Pak se několik minut zahřívá, přecedí přes plátno a nechá ztuhnout. Sedlina obsahuje ještě spoustu THC, který se dá např. rozpustit v alkoholu a konzumovat. Takových receptů je velmi mnoho. Zabývají se většinou tím, jak THC z konopí co nejlépe rozpustit v tucích, olejích či alkoholu, aby se potom rychle a účinně vstřebalo do organismu.
Kouření marihuany má velké společenské kouzlo. Rituál balení jointa, "čvaňháka", jeho chválení, posílání mezi přáteli i třeba náhodnými známými na koncertě s podivným svitem v očích a vychutnávání hlubokých šluků se zde nedá dost dobře popsat. Někde je zvykem balit joint na bázi tabáku z klasické cigarety, jinde se nekouří z ničeho než šlukovek, podomácku vyrobených i jiných dýmek.
CHEMIE: Konopí dorůstá i v mírném pásmu, mívá menší obsah cannabinolů. Cigareta marihuany (1 g) obsahuje obvykle 5 až 10 mg THC (delta-9-tetrahydrocannabinolu), který je hlavní účinnou látkou. V jednom gramu rostlinného materiálu, vypěstovaného u nás, se našlo od 0.2 do 69.4 mg THC (běžně ve světě je v marihuaně 0.3 - 14% THC, ve šlechtěných druzích z Nizozemska 9 - 27% !), přičemž droga s obsahem nad 3.3 mg vyvolá typické účinky. Množství drogy k tomu potřebné je však značně individuální, tzv. automatické dávkování. Nikdo kuřáka nenutí, aby vykouřil celý 'joint', naopak - nepříjemné stavy po předávkování jej rychle naučí 'test the waters' - poznat, jak silná požívaná marihuana je. Při kouření se účinky dostavují ihned nebo po několika minutách, trvají 1 - 3 h. Při ústním požíváni marihuany (5 - 20 g) se efekty dostavují za 30 - 90 minut, neustále narůstají a trvají 4 - 8 h. Při předávkování mohou vyústit v několikahodinové bezvědomí či hluboký spánek.
Metabolity cannabinoidů se kumulují v organismu - po týdnu zůstává až 70% tetrahydrocannabinolů, střední doba exkrece je 27 dnů (někdy až 77 dnů). Jedná se však hlavně o 11-hydroxy-tetrahydrocannabinol (11-OH-THC) a 11-nor-9-carboxy-delta-9-tetrahydrocannabinol (11-nor), hromadící se v tukových buňkách. Jistým zmatením pojmů je, že i tyto látky jsou označovány THC, stejně jako delta-9-tetrahydrocannabinol, nemají ovšem jeho účinky. V dorostlém konopí je vždy část cannabinolů (někdy vše) v podobě kyseliny THC, za normálního stavu bez euforizačních účinků. Tato kyselina se mění v THC zahřátím. Co se THC týče, na vzduchu oxiduje (při vyšších teplotách rychleji), je proto vhodné uchovávat marihuanu ve vzduchotěsných nádobách a v chladu. THC se nerozpouští ve vodě, v tucích, olejích a alkoholu ano. Alkohol jeho účinky zvyšuje.
PŮSOBENÍ: Mimo euforizace a jiných popsaných jevů vyvolává časovou dezintegraci, ovlivňuje reakční čas, vybavování si z trvalé paměti, porozumění psané informaci, atd. U epileptiků může pomoci k záchvatu.

5.2. Hašiš
haš, černý afghán, bhang, gandža, charas, kif, dagga (hashish, hash, Zero-zero, Kashmir, Lebanon)
Kouření hašiše je stejně staré a oblíbené jako užívání marihuany. Již v roce 1845 osobnosti, jako byli Dumas, Hugo nebo Gautier založili první "Cannabis club" v Evropě - Klub Hašišínů (Le Club Des Haschichins). Fitz Hugh Ludlow (The Hashish Eater, 1857) požívání hašiše velebí jako nádherné duševní dobrodružství, zároveň však varuje od přílišné závislosti na něm i na jiných drogách. Na světových výstavách od roku 1860 až do počátku 20. století byla vždy velkou atrakcí expozice "tureckého kouření hašiše" a ve stejné době se v Americe běžně prodávala neškodná a doporučovaná sladkůstka Hasheesh candy, hašiš kandovaný v javorovém cukru. Kuřárny hašiše byly otevřeny ve většině větších měst Ameriky a přetrvaly až do 20. let našeho století. Účinek hašiše se projevuje nutkáním k naprostému klidu s příjemným sněním, zabarveným podle osobnosti. Čas a vztah k okolí je chápán zkresleně, je depersonalizace, narušení myšlení (porušení toku asociací, jako by někdo bral myšlenky). Změny zrakového vnímání přecházejí v iluze a (bohaté barevné) pseudohalucinace, porucha prostorového vnímání. Je narušena kritika, dochází k podobnému jednání jako u marihuany. Smyslové vnímání má zvýšenou intenzitu, člověk vidí to, na co myslí. Záleží na výchozí náladě, dávce a okolí. Literárně se hašišem zabýval např. Charles Baudelaire (Báseň o hašiši).
CHEMIE: Hašiš je vlastní pryskyřice konopí extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná, činné látky jsou cannabinoly, hlavně THC. Vypadá jako hnědožlutá kostka, někdy do černa. 1.5 cm dlouhý váleček o průměru asi 6 mm by mohl být 1 gram a stojí u nás 200 - 500 Kč, podle kvality. Začerstva je pružný, pak tuhý, drolí se po zahřátí v plameni. Postupů extrakce hašiše z konopí je mnoho, včetně další izomerace pro zvýšení účinku. Též ve formě hašového oleje je látka ještě několikrát účinnější.
PŮSOBENÍ: Hašiš se nejčastěji kouří. Používají se krásné vodní dýmky, do kterých se nasype i třetina gramu a na jeden mocný zátah (zpočátku pomalu, než se rozhoří, pak víc a víc) inhaluje. Příznaky se objeví ihned, rauš po minutách, nejvýše po patnácti. Též se často nadrobí do cigaretového tabáku a ubalí se joint. Obluzení trvá 30 až 60 minut, vytrácí se po třech hodinách. Při požití v jídle (pro začátek např. 2 g v jogurtu) je průběh delší. Hašiš působí 5x až 8x silněji než marihuana. Objevuje se sucho v krku, psychomotorické poruchy, hlad a žízeň, někomu může být velmi špatně a zvrací. Je poměrně málo vegetativních změn a poruch látkové přeměny. Nebezpečné jsou vysoké dávky (nad 20 mg THC) a chronické zneužívání. Při otravě stoupá v mozku serotonin. Není zkřížená tolerance s pravými halucinogeny. S alkoholem O.K., účinky se zesilují.
LÉČBA: Hašiš potencuje hypnotika, sedativa, ale i budivé aminy. Když se objeví atypický rauš, panický strach, působí dobře trankvilizéry, barbituráty i káva.

Souvislosti - DEPRESE
Deprese nejsou způsobeny užíváním drog. Jejich hlavní příčiny jsou ve způsobu života (depresemi trpí velmi mnoho lidí), drogy jen vše zesilují. Mohou souviset s drogami všeho druhu, od stíhy po stimulantech po psychické poruchy způsobené psychotropními látkami. Můžeme hovořit o dvou typech - manické (bipolární) a přímé depresi.
Maniodepresivní stav se vyznačuje střídáním příjemných a nepříjemných duševních stavů. Charakteristické jsou prudké změny nálad, od super skvělých nebeských extází se spoustou energie po nejtěžší strach, prožitky pekla a depresivní sebevražedné nálady. Z takových neustálých změn pak plyne pocit nejistoty a psychická labilita. Mohou se vyskytovat stavy horečnaté činnosti, různé halucinace při zavřených očích, strach.
Přímá deprese je stav, kdy se člověk cítí špatně pořád, s lehkými výkyvy během dne, např. ráno je v pořádku, uvolněnější a postupně se stav zhoršuje až k těžké depresi večer s problémy usnout. Problémy se zdají neřešitelné, příchází strach a úzkost ze sebe sama a z okolí.
Regrese, která se depresivními stavy projevuje, je přirozená protiváha progrese. Když někdo dlouho směřoval vzhůru a neohlížel se na nic, dosáhne vrcholu a je vlastním nevědomím stržen zpět. Prožívá pak znovu problémy, které již překonal, jakoby se vrátil o několik let zpátky. Deprese a sebevražedné nálady jsou způsobeny agresivitou obrácenou dovnitř, vůči vlastní osobě. Vzhledem ke kontaktu s nevědomím (a někdy je člověk hodně hluboko) to též mohou být velice tvůrčí stavy.
Kdo se chce z depresí dostat, může zkusit jednoduché, strohé prostředí (bílá barva, nikoli psychedelické malby apod.), kontakt s přírodou a relaxaci. V těžších případech je potřeba navštívit lékaře a okusit ono slavné lithium, které tlumí psychickou rozkolísanost, nebo nějaký SSRI prostředek (prozac, paxil, zoloft). Jsou to tzv. serotonin reuptake inhibitors, léky, jež normalizují stav serotoninu v mozku. Má se za to, že je to právě hladina serotoninu, která znamená psychickou energii a dobrou náladu, přičemž při depresi je tato hladina snížena nebo se serotonin příliš rychle vytrácí. Mnohé drogy právě metabolismus serotoninu ovlivňují (MDMA, LSD...).

UMĚNÍ
Drogy jsou inspirací umělců odedávna. Tradiční můzou literátů a bohémských básníků je alkohol. Absint, jak je známo, stál u zrodu VanGoghova nápadu uříznout si ucho. Beatníci přidali heroin a kokain, šedesátá léta potom celé spektrum psychedelických drog. Není to nic zvláštního, omamné a opojné látky vždy hrály velkou roli v duchovním životě, při rituálech a byly a budou přítomny i nadále při neobvyklých vzepětích lidské mysli.
Umělec je člověk, který jde vlastními cestami. Na některých z těch cest jsou drogy. Drogy akltivují nevědomí. Tříští ego náporem energie a otvírají cesty vyšším vlivům, odkrývají neviděné aspekty skutečnosti. Téměř vždy člověka uvedou do situací, ve kterých by se jinak neocitl a které vnáší do jeho života nové podněty. Často je to velmi těžká zkušenost, někdy životní boj. Umělec má však dispozice pro tyto duševní výlety a životní hledání i bez drog.
Umělci mohou být i trosky, povaleči, jakoby podivnou hrou osudu vyvolení prostředníci, jež mají schopnost naslouchat Hlasu. Někteří jsou tak citliví, nebo spíš vnímaví, že se naopak drogám, které brány vnímání ješte více rozšiřují, vyhýbají jako čert kříži. Umělci mají přístup do oblastí, které jsou ostatním uzavřené. S tím jsou spojeny schopnosti, kterými vládnou, a jak už jsem se zmiňoval o životním boji, jejich získání není lehké. Drogy pak hrají úlohu průvodce po spirituálních krajinách, ať už je to nebe, nebo peklo. Myslím, že mnoho umělců jakoukoli spojitost s něčím nepochopitelným popírá a šikovně vytváří iluzi nevinného zázračného dítěte. Je to obchodní trik, který také pomáhá zařadit se mezi ostatní.

Zdroj: drugs.host.sk - publikoané 2007
TOPlist
¨